Čtyři akordy, metronom a představivost. To je celé tajemství, proč stovky písní od Buddy Holly po Queens of the Stone Age hraješ z jednoho článku. Za předpokladu, že máš za sebou základní akordy — tyhle progresy jsou jejich první zkušební let.

Progrese 1: Am – C – D – G
Baladová klasika. Začni pomalu, čtyři slágy na každý akord, a hudba se rozběhne sama. Tahle progrese stojí za desítkami písni od 60. let po současnost — a když ji zahrneš rychleji s power chordami, najednou je z ní hard rock.
Progrese 2: G – D – Em – C
Nejčastější pop-rocková progrese historie (tzv. I–V–vi–IV). „Let It Be", „Don't Stop Believin'", stovky dalších. Na kytaru ji zahrneš jen otevřenými tvary, a právě proto se učí jako první progrese světa.
Progrese 3: Em – G – D – A
Garážový punk. Zrychli, přidej distorzi (nebo power chordy) a je z ní The Stooges. Progrese, kde se nic nemusí pěkně zpívat — energie rozhoduje.
Progrese 4: C – G – Am – F
Klasika od 50. let (I–vi–IV–V). Jen F je mírně oříšek — existuje ale jednodušší varianta bez barré: ukazováček přes B a e strunu na 1. pražci, prostředníček na D struně 2. pražec, prsteníček a malíček na A a G struně 3. pražec. Zní o chlup plnější než Fmaj7 a na koncertě to nepozná nikdo.
Jak na slágy, aby to znělo jako píseň
- Metronom na 70 BPM. Čtyři doby, jeden akord na dobu. Když ti to jde, zvyšuj po pěti BPM.
- Dole–nahoru. Dva údery dolů, dva nahoru (D-D-U-U). Tento rytmus funguje na všechny čtyři progrese v článku.
- Přechody cvič samostatně. Dva akordy, změna co dvě doby. Když změna nezdržuje, přidej třetí.
- Zpívej, co hraješ. I „lá lá lá". Rytmus hlasu tě donutí hrát plynule, ne akord po akordu.
Stovky písní = 4 akordy, ne 4 nové tvary
Až ti tyhle čtyři progrese sednou, drž se jich. Hit písně není v progresi, ale v rytmu, textu a energii. A ty už teď máš kytarovou část. Dál můžeš jít dvěma směry: power chordy pro rockový zvuk, nebo zpět k základním tvarům pro doprovod u ohně.