Rockem.cz

napsáno: 18. 1. 2012

Krásná a sympatická metalová diva Tarja se nijak netají svou přízní k českým fanouškům a proto se rozhodla zahájit své poslední turné k desce „What Lies Beneath“ právě u nás. Finská ledová královna se hned druhý den po vystoupení ve Zlíně, tedy 14.ledna, vydala potěšit fanoušky i do Pardubic.

zdroj: inyourpocket.com

Pokud se vysloví jméno Tarja Turunen, i po 7 letech jejího odchodu z Nightwish si ji každý představí právě jako ex-zpěvačku této slavné finské kapely. Ona se ale stále víc a víc distancuje od své minulosti a snaží se skládat své písně, tolik odlišné od tvorby Tuomase Holopainena.

Než přejdu k samotnému vystoupení, kde budu víceméně chválit, nejdříve bych chtěla pokárat pořadatele akce. Hodně oddaných fanoušků, trpělivě čekajících před pardubickou ČEZ arénou od ranních hodin v mrazu, si ze soboty odnáší i negativní zážitek. Pořadatelé nedali vědět, že tentokrát se bude pouštět jiným vchodem než minule, tedy když zde Tarja vystupovala v roce 2009. Spousta lidí čekala až do večerních hodin u špatných dveří. Proto byla v hale ze začátku cítit negativní atmosféra, když se ti nejvěrnější nedostali do prvních řad.

Troufám si říct, že ze všech začal hněv vyprchávat již s prvními tóny předkapely, italských metalistů Hollow Haze. Zpěvák si vystoupení užíval a rozhodně nevypadal jako stydlivý introvert. Kapela ve studené sportovní hale návštěvníky během svého půlhodinového vystoupení dokonale rozehřála.

Vše běželo jako na drátkách, žádné zbytečné prodlužování a čekání na hlavní hvězdu večera. Tarja na pódium nastoupila za předehry k "Anteroom of Death" přesně ve 21 hodin. Začátek byl efektivní, vystihující náladu dané písně. Zpěvačka byla skryta za částečně průhlednou plachtou, ovšem ještě více jí tvář zakrývala děsivá karnevalová maska. Všechno to bylo dobře vymyšlené, zapadající do kontextu celého jejího alba, kde odhaluje nitro věcí, které „leží pod“. I kdyby se Tarja snažila tvářit sebevíc teatrálně, nikdy by se jí to nepodařilo z toho důvodu, který na žádném koncertě rozhodně neskrývá. Kvůli radosti, lásce k fanouškům a k hudbě a kvůli tomu, že ze sebe nechce dělat něco, co není. Stačí ji menší haly, nepotřebuje žádné přehnané efekty ani ohně planoucí na pódiu. Raději potěší své fanoušky klidně několikrát do roka svým čistým hlasem, hudbou ze srdce, zpívanou lidem do očí. Pokud Tarja byla někdy tou namyšlenou primadonou, kvůli jejímuž chování ji její kolegové vyhodili z Nightwish, tak si to ihned po drsném pádu uvědomila a nyní děkuje všem svatým, ale hlavně fanouškům a lidem, kteří ji na tom bahnitém dně nenechali. Svoji vděčnost rozdává na každém koncertě a nejinak tomu bylo v Pardubicích, kde děkovala také česky.

Opona byla při refrénu stržena a Tarja odhodila i svou masku a ukázala se nám v celé své kráse. A to nemyslím jen krásu fyzickou. Pomalé balady zpívala upřímně, a i když jsem Tarju viděla tolikrát, tentokrát mě odrovnala svou naprostou procítěností každé skladby. Za hodinu a půl Tarja probrala celou svou kariéru, zazněly skladby z obou sólových alb, tedy jak "Die Alive", "I Walk Alone" a "Lost Northern Star" z desky "My Winter Storm", tak "Dark Star", "Until My Last Breath", "In For a Kill", "Naiad" nebo "I Feel Immortal" z alba "What Lies Beneath". Nechala nás ochutnat i dvě zcela nové skladby z připravovaného alba, baladu "Into the Sun" a tvrdší "Never Enough". Obě písně se linou ve stále stejném stylu předchozích dvou desek, pokud někdo i po tolika letech očekává nightwishovské hity, zřejmě se jich nikdy nedočká. Tarja je hold jiná skladatelka než Tuomas. V sólové kariéře zpěvačky měl premiéru i hit Nightwish "Bless the Child". Dále se ke své minulosti nevracela, snad jen částí písně "Where Were You Last Night" při akustickém setu.

Ten nikdy ve vystoupení finské divy nechybí, protože v jejím repertoáru mají balady svou nezastupitelnou pozici. Sama Tarja si tropila žertíky, když nás prosila, abychom při tom neusli. Ovšem i akustická část koncertu má něco do sebe. Tarja zazpívala vždy část pomalé skladby, jako jsou "Rivers of Lust", "Minor Heaven" nebo "Sing For Me". Největší zážitek bylo sledování celé kapely, která se snažila všemožnými efekty dodat setu šmrnc. Hlavně geniální bubeník Mike Terrana zpestřoval Tarjin zpěv jak bicíma, tak malým bubínkem i tamburínou.

Mike si v průběhu koncertu samozřejmě stihl střihnout i své šílené sólo za zvuku kankánu, když se Tarja převlékala do ohromujících gotických černých šatů. A jako obvykle sklidil ovace stejně hlasité jako hlavní hvězda.

Tarja se samozřejmě po rozloučení za ohlušujícího jekotu vrátila a přidala další dvě skladby. Bylo vidět, že se jí nechce odcházet a znovu slibovala, že se k nám brzy vrátí. I přes to, že jsem Tarju viděla naživo nejméně pětkrát, její koncert mě vždycky potěší. Jak různorodostí skladeb, skvělými výkony všech hudebníků, profesionalitou i čistým zpěvem, tak i díky sympatickému vystupování zpěvačky a hlavně její oddanosti, vděčnosti a skromnosti. Pochybuji, že i fanoušci, kteří se nedostali do prvních řad ani po úmorném čekání, odcházeli zklamaní.

autor: mySaints

štítky: Hollow Haze koncerty Mike Terrana Recenze a reportáže Tarja Turunen