Rozhovor: NERA

napsáno: 11. 4. 2011

Po minulém nášupu tentokrát vplujeme do něžnějších vod a představíme si rockovou kapelu z Ústi nad Labem s půvabnou frontmankou v čele.

zdroj: NERA

Historie kapely:

Projekt NERA vznikl neplánovaně jako spojení čtyř lidí s překvapivě pestrým hudebním vkusem a společnou touhou.

Všichni členové si prošli již několika kapelami, společně se však setkali až v sestavě původně dívčího punkrockového uskupení Bella Fica, která ke konci roku 2008 ustrnula ve vývoji a její sestava prošla několika zásadními obměnami. Stále ještě pod starou vlajkou padlo rozhodnutí začít pracovat na novém materiálu a na sklonku roku 2009 tak konečně po dvou letech koncertování začala vznikat nová deska. Během několika týdnů začíná být stále jasnější, že nové skladby jsou natolik zásadním krokem vpřed, že na minulosti už nikomu nezáleží.

Bylo potřeba začít znovu, s novou energií i zvukem, vyhnout se zaběhlým škatulkám. NERA vzniká jako odpověď na vývoj, o kterém už nikdo nepochybuje. Několik měsíců dopředu je rezervováno nahrávací studio a práce na CD začíná nabírat obrátky. Skládalo se po nocích, v práci, během přednášek i po barech. V září 2010 konečně nastává chvíle pravdy a kapela odjíždí na týden do Plzeňského studia ExAvik. Ukazují se všechny klady i zápory, hledá se zvuk, experimentuje se. Práce na konečné podobě nahrávky trvá ještě celý další měsíc. Výsledkem je devět skladeb, které prozrazují pestrou škálu vlivů od popu přes punkrock až po hardcore, to celé bez viditelného žánrového vymezení. Pro nahrávku byl záměrně použitý lehký a jiskřivý, skoro až popový studiový zvuk plný prostoru, který tak kapele dává možnost, aby naživo ukázala svou druhou tvář a dala naplno vyniknout podladěným kytarám a melodickému zpěvu.

Od 4. listopadu 2010 je nové album "NERA" volně ke stažení.

Zdroj: Bandzone

Rozhovor

Kdo tě k rockové hudbě přivedl? Byla to tvoje dávná touha či tě museli rodiče přivazovat k piánu, aby se nakonec dřina vyplatila? A na kterých interpretech jsi vyrůstal(a)?

Martin: Ještě na gymplu za mnou jednou přišla naše společná kamarádka Terezka, že by ráda založila kapelu. Řekl jsem jí něco ve smyslu jako že to je fajn, ale že nechápu, jak se mě to týká. Řekla, že potřebují bubeníka. Ta představa mě docela bavila. Do několika týdnů jsem si tedy sehnal bicí, koupil nějaké noty a naučil se hrát, nebo jsem si to aspoň myslel. Byli jsme punkáči a takhle to myslím fungovalo všude. Právě z této kapely vznikla časem právě Nera.

Míša: Tenkrát spolužačka na gymplu, která hrála v kapele u jednoho takového pana učitele, který vlastnil zkušebnu v Děčíně. Ty jo, KAPELA, to pro mě bylo něco. No, samozřejmě jsem nemohla být pozadu. Jsem se tak jednou zašla kouknout na zkoušku, zkusila jsem si, jaký je to držet mikrofon a už si mě tam nechali. A jelikož jsem vždycky chtěla hrát na kytaru, řekla jsem si doma o španělku, začala poctivě docházet na hodiny a pak mastit Offspring – to je určitě kapela, na které jsem vyrůstala.

Péťa: Chtěl jsem hrozně balit holky tak jsem začal hrát na kajtru, samozřejmě ovlivněn kapelou Blink 182. Dneska mi však už ve sluchátkách zní dávno něco jiného a můj vztah ke hraní už také není založený na balení holek.

Barbik: Sex, drogy a rock&roll

Kdo je hlavní textař, kdo skládá hudbu a kde berete inspiraci?

Martin: Texty určitě nejvíc skládá Míša a spolu je pak často dotahujeme do konce. Na hudbě se ale myslím podílí všichni členové kapely. Péťa často přinese nějaký motiv, ale jelikož je línej, tak to většinou do příště zapomene, anebo prostě vymyslí zas něco jiného a tak to chodí se všema. Občas se tyhle střípky seberou a všechno se to zapíše na počítači do MIDI podoby. Udělá se nějaký základ a pak si to všichni posíláme pořád dokola. Každý si udělá svoji stopu, nebo něco připíše i ostatním. Časem se pak začnou ladit už jen detaily a Míša pak většinou tráví dost hodin aranžemi. Inspiraci bereme ze všeho, často to možná ani není hudba. Pokud bychom se ale měli držet žánrů, tak Martin poslouchá spíš punkrock, Péťa zase tvrdší věci, metalcore, hardcore. Já se pohybuju od hodně melodických věcí až po hardcore a Míša často od neopunku až k popu. Dohromady to myslím funguje docela dobře.

Míša: Vždycky složím nějaký text a Martin do toho začne kecat a měnit slova či verše, které jsou moc okaté nebo sladké (smích)! A v hudbě to většinou funguje asi takhle: Péťa přinese nápad, který já zapíšu do počítače a udělám z toho vlastně song. Bicí a basa jsou většinou jen orientačně, takže si tam Martin zapíše to svoje a Barbik vymyslí zajímavou basu. Poté už se dělají jen slabé korektury, když někoho ještě něco náhodou napadne.

Barbik: Míša asi, v chlastu asi.

Péťa: Tak textař je Míša s Marťasem. Hudbu dělám Já s Míšou a pak se na to celá kapela koukne a dodělají se úpravy.

Proč zrovna název NERA? Kdo s tímto nápadem přišel a skrývá jméno v sobě nějakou symboliku?

Míša: Docela dlouho nám trvalo, než jsme se rozhodli hodit punková léta s Ficou za hlavu. Začít znova! To samozřejmě vyžadovalo i nový název. Všichni jsme se shodli na tom, že by to mělo být něco krátkého a úderného. Až jednoho krásného dne přišel Martin s názvem NERA. Tak nějak jsme si to pořád přeříkávali, až jsme si na to zvykli.

Péťa: Nera? Co to je? (smích)

Barbik: Tak to netuším, vím akorát, že to je nějaká logistická firma.

Martin: Nera je ženské jméno, taky je to Italský výraz pro černou barvu a čtvrťovou notu. Taky spousta řek na světě se jmenuje Nera, ale symboliku už v tom vlastně ani nehledáme. Mě osobně přijde Nera prostě jen jako krásné jméno pro cokoliv.

Podívejme se teď na vaše debutové album. Pokud se na něj podíváš dnes, udělal bys něco jinak, nebo si myslíš, že to je přesně ono? A jakou píseň bys vyzdvihl(a)?

Péťa: Určitě bych tam změnil spoustu věcí. Člověku se to po roce poslouchání rozleží hodně v hlavě a napadá ho spoustu dalších suprovejch nápadů, které by se tam šikly. Ale jinak jsem na to CD pyšnej. Tak kterou vyzdvihnout? To je hard! Mám Hrozně rád Fall to Rise. Je to svižná píseň a na koncertech mě hrozně baví, pro mě je to top. Pak je tu ale Fabric of my Reality. K té mám velké citové pouto, ale jako rádiovku bych viděl Use me.

Martin: Často jsem si říkal, že bych někde něco změnil, s odstupem času jsem ale pořád víc přesvědčený, že bych nakonec neměnil nic. Udělali jsme to, jak nejlíp jsme mohli a i když bych se nerad chválil, tak na české poměry je to podle mě silně originální album. Strašně moc se mi líbí třeba zvuk, se kterým nám výrazně pomohl Jirka Brokl a samozřejmě taky Pavel Brom z Plzeňského ExAviku a Přemek Haas z masteringového studia PyHa.

Míša: Myslím si, že na debutové album to není vůbec špatné. Jsem s ním velmi spokojená, i když samozřejmě pár změn by neuškodilo. Je fajn, když člověk něco dělá a pak vidí (nebo teda slyší) výsledek. Jinak já osobně mam nejradši Stuck in the Past a Blind Spot – v těch je nejvíc emocí (mých).

Barbik: Nic bych neměnil, vyzdvihl bych písničku "OoouoooOooOooo"

Mátě nějaké naplánované koncerty v blízké budoucnosti, kde vás mohou fanoušci, jejichž řady se určitě rozšíří, vidět?

Barbik: Co si nenapíšu, to nevím a nic napsaný nemam.

Martin: Koncerty jsou velká neznámá, kvůli pracovnímu vytížení všech členů kapely neplánujeme příliš dopředu, ale s radostí zahrajeme kdekoliv, kde to lidi bude bavit. Pokud by někdo chtěl zajít na nějaký z koncertů, stačí čas od času shlédnout naše profily na facebooku, nebo na bandzone.

Nemáš nějaký zážitek či okamžik, který ti během nějakého koncertu utkvěl v hlavě, popř. nějakou zajímavou historku ze zákulisí kapely?

Míša: To bylo ale ještě s Ficou: „Zahrajte něco od Visáčů?“ Nevim proč, ale to bylo první, co mě napadlo.

Péťa: Mám! Koncerty na Moravě v Zábřehu a v Šumperku! Ale to je na dlouho. Je tam ale spousta krásnejch holek ,panáky za 15,-, nafukovací panny, Absinth a kluci, kteří tolerují líbání jejich holek (smich).

Barbik: Ty nejlepší jsou za stavu opojné ebriety, tudíž nezapamatovatelné.

Martin: Jelikož se všichni známe strašně dlouho, tak těch historek je spousta, většinou ale nemají s kapelou moc společného.

Co zážitek z role pasivního diváka? Který koncert či festival, který jsi navštívil(a) se ti nejvíc líbil?

Péťa: Tak je to určitě FluFF fest a teď jsem byl v Praze na Vanna a ta je prostě the best. Nejlepší zážitek je, když se s tou písní cítíš spřízněnej a zpěvák ti dá mikrofon před pusu.

Míša: Líbily se mi koncerty Donots a Silverstein.

Martin: Zatím největší zážitek byl pro mě asi koncert kapel Underoath a Architects v Pražském Lucerna music baru. Tyhle dvě kapely jsou asi to neoriginálnější, co v současné době světová scéna nabízí. Navíc pro Underoath to byl pravděpodobně jeden z posledních koncertů v původní sestavě s jejich bubeníkem, kterého prostě stojí za to vidět.
Jinak zdaleka nejlepší festival v Čechách je podle mě Fluff fest, tradiční DIY summer camp v Rokycanech.

A teď zákeřná otázka rozdělující a zcela devastující kapely. Kdo je podle tebe nejtalentovanější ze skupiny?

Marťas: Myslím, že nejvíc talentu má asi Péťa s Martinem.

Péťa: To je vtip? Opravdu se na to ptáte nebo mě jen zkoušíte? No jasně že já!

Míša: Každý má talent na něco jiného. Ale asi opravdu Péťa – největší talent na to mě vytočit (smích).

Barbik: Koberec ve zkušebně.

Vyber si jednu možnost

Léto x zima
Metallica x Elvis Presley
Kino x divadlo
Psi x kočky
Dovolená v zahraničí x poznávání naší krásné domoviny

Míša: Léto, Presley, kino, psi, zahraničí

Péťa: Léto, Presley, kino, psi, zahraničí

Martin: Léto, Elvis Presley, kino, psi, zahraničí

Na závěr máš možnost někomu poděkovat, chceš-li.

Míša: Rozhodně Jirkovi Broklovi a Pavlikovi Bromovi za nahrávku a hlavně všem blízkým a kamarádům za podporu!!

Péťa: Chci určitě teď poděkovat mojí třídní učitelce, protože mě ve škole hodně drží a bez ní vím, že bych tu (v té lavici, ve které teď odpovídám na otázky) nebyl. Děkuji Vám paní Zoro Vazačová!

Martin: Myslím, že bychom měli poděkovat hlavně Jirkovi Broklovi za super zvuk a cenné rady. Terezce patří dík za všechny půjčky a nahrávání a taky Martíček si to zaslouží, za to, jak ho pořád otravujeme s aparátama. A pak taky díky všem, kteří nás podpořili, podporují a podpoří.

autor: Rohy

štítky: NERA Rozhovory Rozhovory začínající kapela