Rockem.cz

Aleš pojal slavení trošku jinak a musím říci, že pro nás fanoušky mladších ročníků, jedině dobře. Měli jsme tak možnost na živo slyšet skvělé oldschool muzikanty, nad jejichž uměním se občas tajil dech. Jak sám Aleš řekl, tak si všichni přišli zahrát, zavzpomínat a podle toho se nesl celý duch koncertu, pohodový, zábavný, prokládaný historkami z minulosti kapely. Bohužel byl koncert trochu narušen zpěvákovou hlasovou indispozicí, ale patří mu mé velké uznání, jelikož do toho dal opravdu vše.

Jako hosté se představili bývalí členové Arakainu, mezi které patřili:

• Mirek Nedvěd – bicí (1982 – 1985)*
• Ruda Rožďalovský – kytara (1982 – 1984)
• Olda Maršík – basová kytara (1982 – 1984)
• Miloň Šterner – kytara (1984 – 1985)
• Venca Ježek – basová kytara (1984 – 1986)
• Marek Podskalský – kytara (1985 – 1986)
• Karel Jenčík – bicí (1986 – 1988)
• Bob Vondrovic – bicí (1988 – 1990)
• Dan Krob – kytara (1989 – 1990)
• Štěpán Smetáček  - bicí (1990-1991)

a jako další :

• Zbyněk Hass – kytara (bývalý člen ABbandu)
• Kraken (asi Marian Hujer) – basová kytara  
• David Vaněk – kytara (současný člen ABbandu)

* Doba působení v kapele

Jako první na podium vstupují zakládající členové Arakainu: Mirek Nedvěd, Rudolf Rožďalovský, Oldřich Maršík, Aleš Brichta a doplňuje je současný člen Alešovi kapely David Vaněk, který odehraje celý koncert. V této sestavě zazněl  M jako Metal, 24 v Le Mans a Nikotin. Aleš jednotlivé písničky prokládá historkami, prý Olda Maršík vytahoval baskytaru z půdy, kam jí před 25 lety uložil. Dokonce má původní struny, ale na jeho výkonu nebyla tak dlouhá absence vůbec znát. Ba naopak nám ukázal, jak se má hrát. Kytarové sóla od Rudy Rožďalovského byla energická, správně „pisklavá“, on si se strunami opravdu hrál.

Ale to již přichází další část členů Miloň Šterner se chopí kytary a baskytaru do rukou bere Václav  Ježek.  Aleš jeho příchod uvádí slovy: „že v minulosti fanoušci skandovali právě jeho jméno“. Těšil jsem se na jeho hru, jeho pověst ho předchází a musím říci, že právem. Ježek předvedl úchvatnou hru, ukázal, že stále umí.  Za bubny usedá Karel Jenčík a po chvilce tvrdší hru kytary Šternera  střídá Marek Podskalský, který se spíše vyznačoval velkou hravostí a energičností. Z této éry byly slyšet skladby: Slečna Heavy, Ďáblovy soustružníci – které byly napsáni pro kamaráda Nedvěda, Jsem trochu jako – Aleš komentoval pojmenování jako náhodné hledání názvu nové písně, v knize, kdy napočítané slovo bylo „jako“, Zdař bůh, Symfonie pro elektrické křeslo, skvěle zahrané Ztráty a nálezy, May Day a poslední Metalománie.

Následně nastává opět změna hudebníků, bohužel jsem nepostřehl, kdy se vyměnil Karel Jenčík s Bobem Vodrovičem, který odehraje pár písní. Následně se kytary ujímá Daniel Krob, Vodroviče střídá Štěpán Smetáček a basa bude pod taktovkou Krakena (při představování členů, bylo Alešovi bohužel špatně rozumět a následné hledání na internetu nebylo moc úspěšné, proto jsem použil hudebníkovu přezdívku, kterou Aleš několikrát vyslovil) až do konce koncertu. Při vystoupení Kroba se na podiu objevuje větší pohyb, musím podotknout, že se mi jeho vystoupení líbilo nejvíce, se strunami si hraje, rázná hra a k tomu povedená sólíčka.  Náš Kraken ukazuje, že baskytaru ovládat umí, dokonce vlastní 5 strunku. Původně měl hrát syn Miloše „DODA“ Doležala, bohužel nevím, proč tomu tak nebylo.  Ale vybraný záskok byl dobrý, žádná znatelná chyba, jeho hraní je opravdu energické. A poslední střídaný Štěpán Smetáček, těšil jsem se na něho, letos už jsem měl tu čest ho slyšet na koncertu Wanastovek, kde byl jeho výkon skvělý, proto jsem byl zvědav, jak se chopí paliček, přeci jenom v trošku jiném stylu. Nezklamal. Vychutnával jsem si bicí pod jeho taktovkou, on prostě umí. Poslední střídání na kytaře, kdy jí bere do rukou Zbyněk Haase, který odehraje již zbytek koncertu. Minulý rok ještě hrál s Alešem v ABBAndu. Do konce koncertu zaznělo: Šeherezád, Amadeus, Proč?, Brána iluzí, Gilotina, Kyborg, Forrest gump, Kolonie termitů, Adrian, Zase spíš v noci sama, Nesmíš to vzdát, Zapomeň, Apage satanas a přídavkový Gladiátor, který s již nemohoucím Alešem odzpívali všichni.

Aleš sám od sebe podal velmi dobrý výkon, když vezmu v potaz, že jeho  hlasivky byly totálně „oddělané“. Ještě jednou oceňuji, že koncert neodvolal a všem nám dal možnost poslechnout si skvělou hudbu. Děkujeme.

Jsem rád, že jsem se účastnil jak vzpomínkového turné Arakainu, kdy ve mně zanechala hluboký dojem se svým výkonem Lucie Bíla, tak i Aleše koncertu. Jeho koncert byl opravdu velmi pohodový, navíc díky jeho historkám o kapele, vzniku některých písniček více přiblížil celý Arakain.