Rockem.cz

napsáno: 14. 8. 2011

16.ročník jednoho z největších metalových festivalů ve střední Evropě je za námi. Jak se předvedli legendární Motörhead a jak velký kotel se vytvořil pod The Exploited? To a více se dozvíte v následujícím reportu.

zdroj: www.brutalassault.cz

Čtvrtek

Středeční program pro nedočkavce jsem vynechala, protože nevládlo moc příjemné počasí. Hrály české kapely jako například Smashed Face nebo Silent Stream of Godless Elegy, které bych si ráda poslechla, ale zase mi nestály za to, abych nastydla na následující 3 dny.

Čtvrtek pro mě začal až symfonickou black metalovou kapelou Hecate Enthroned z Anglie, kteří předvedli klasické temné vystoupení. Na Jägermeister stage se zatím připravovali metalcoroví Sylosis a protože festival teprve začínal, měla jsem ještě dost energie na headbanging, stejně jako všichni. Většině to vydrželo až do soboty, kdy já už při házení hlavou pociťovala slušnou závrať.

Po Sylosis jsem jen zdálky pozorovala extrémně vtipné vystoupení Horse the Band. Nevím, zda si tahle elektro-metalová partička z Kalifornie před koncertem něčeho přihnula, ale alespoň u klávesáka bych si tipla, že ano, a to dost. Kudrnatý klávesista měl celou dobu pusu od ucha k uchu a jeho pohyby stačily na to, abych slzela smíchy. Když si na pódium přinesl balíček bramborových chipsů a začal na obalu číst : „Brambory, cibule, s příchutí..,“ smích otřásal i těmi nejtvrdšími metaláky. Na omluvu svého stavu dodal : „I ate too many brambory.“ Ano, tím se vyřešilo, proč vypadal jako kdyby utekl z blázince. Korunu tomu dodal i zpěvák : „ Další píseň se jmenuje .. Blééééé.“ Nejde to moc dobře popsat, ale každý song pojmenoval jiným skřekem.

Na řadu po nich přišli thrash-metaloví Skeletonwitch, které jsem ale slyšela pouze na půl ucha, protože jsem čekala na Metalshop stage na kanadské Threat Signal. Tito moderní metalisté dokážou skvěle skloubit hrdelní i čistý zpěv. Jeden z návštěvníků za mnou vyjádřil jistou obavu o zpěvákův projev, ale když se mladí Kanaďané objevili, strhli všechny svou energií a zpěvák Jon Howard zazpíval vše skoro jako na desce.

Na druhé stagi začínali hrát také kanaďané – avantgardní metalisté Unexpect v čele s nepřehlédnutelnou zpěvačkou Leïlindel. Slovo avantgardní nevystihuje jen jejich hudbu, kde se střídá hrdelní zpěv jak zpěvaččin, tak kytaristů, se zpěvem čistým až skoro operním, ale také jejich oblečení a výraz.V sedm hodin zahráli nizozemští death metalisté Asphyx. Já při jejich vystoupení čekala na Kreator. Protože jsem ještě nebyla znalá zdejších poměrů, stoupla jsem si asi tak do šesté řady doprostřed. Asi vám nemusím říkat, s jakou hrůzou v očích jsem já - jakožto antifanynka pogování - pozorovala chlapíka, který při prvních tónech začal vrážet do lidí. Postupně se k němu přidávali další a další a já byla dvěma nárazy přemístěna asi o 10 řad dozadu, kde jsem byla zachycena a zbytek německých Kreator jsem v míru (v klidu samozřejmě ne, kapela do toho slušně řezala) přežila v zadních řadách.

Většina lidí v tričku s nápisem Motörhead zůstala po vystoupení na Jägermeister stage. Ostatní se přesunuli na stage druhou, kde vystupovala hardcore kapela Suicidal Tendencies. Já zůstala v davu netrpělivě čekajícím na legendu, bez jejíž vlivu by nevznikla polovina kapel, která na Brutalu vystupovala. Zpěvák Lemmy Kilmister ve svém typickém obleku s čepicí se za celou dobu pohnul maximálně o 2 kroky a pokud bych měla hovořit o show, tak žádná nebyla, ale vidět kapelu, která ovlivnila hudební scénu jak se to podařilo jen málo kapelám, je samo o sobě zážitek. A nikdo si nemůže být jistý, kdy zase Česko uslyší všechny jejich hity, mezi nimi například Ace of Spades, když Lemmymu je letos už ďábelských 66 let. Pokud čtenář zná zpěváka dobře, ví, že jeho angličtina je naprosto nesrozumitelná. Naštěstí Lemmy slovy šetřil a vystoupení jelo jako na drátkách.

Po Motörhead nastoupila kapela jiného kalibru – death metalisté Morbid Angel, kteří byli jedním z největších taháků letošního ročníku. Po pogování na Motörhead se metalisté mohli vrátit ke svému headbangingu. Po třech letech se na Brutal Assault vrátili řečtí Septicflesh, kteří pro mě se svým orchestrálním death metalem byli jedním z vrcholů festivalu. Po nich následovali Exhumed, vikingové Týr a celý čtvrteční večer ukončili Tsjuder, ovšem na tyto kapely já už nezůstala.

Pátek

Pátek pro mě začal opět až odpoledne. Ikdyž jsem chtěla hodně vidět harcorové Your Demise. kteří hráli už v 11:35, moje lenost nakonec zvítězila. Jako první páteční kapelu jsem tedy viděla Ram-Zet, což je norská avantgardní kapelka. Pokud bych ji měla srovnat s čtvrtečními Unexpect, vyšli mi trochu hůře, protože v jejich hudbě není tolik různých prvků. Zase se mi ale líbila komunikace zpěvačky s publikem, u níž bylo vidět, že si vystoupení opravdu užívá.

Další kapelou, kterou jsem viděla byli holanďani Hail of Bullets, kteří zahráli typický death metalový set. Finové Kypck, kteří zpívají rusky (sám zpěvák se k tomu vyjádřil tak, že je to stejné jako když německá kapela zpívá anglicky), dokázali publikum pořádně nakopnout. Zřejmě tam měli dost fanoušků, protože se z davu ozývaly další a další názvy skladeb, jako například známá Stalingrad, kterou Kypck zahráli na konec.

Na druhé stagi už nervózně přešlapovali punkoví fanoušci čekající na The Exploited. Asi ani nemá cenu říkat, že se pod pódiem strhnul pořádný kotel a já byla ráda, že punkovou legendu, která vznikla už v roce 1979 a jejího zpěváka Wattieho s červeným čírem, sleduji jen zdálky. Přešla jsem na druhou stage, abych trochu zvolnila, protože na programu byli melancholičtí metalisté Katatonia. Vedro, které vládlo celý den, bylo totam a mraky, snášející na zem slabý déšť, krásně doplnily atmosféru melancholických Švédů.

Exodus jsem viděla opět zdálky. Trashmetalisté měli velkou odezvu, ovšem s otevřenou pusou jsem zůstala stát až u The Dillinger Escape Plan. Pro mě naprosto neznámá americká kapela, pod kterou bylo v programu napsáno „mathcore“, si své vystoupení neuvěřitelně užívala. Hlavně zpěvák – ten už při prvních tónech skočil dolů před lidi a řval opřený o zábradlí. Obdivuji jeho fyzičku, protože skákat, běhat a zpívat dokázal celou dobu bez zastavení. Nakonec si vyzkoušel i stagediving. Ikdyž to vypadalo hrozivě (skákal z boku doprostřed, což znamená, že kdybych já byla on, dopadla bych přímo na nějakého sekuriťáka a rozmačkala ho), zpěvák skok zvládnul a dav dole ho chytil.

Po tomto koncertě jsem byla nabitá energií, takže jsem šla provozovat headbanging na black metalisty Satyricon. Trošku mě zklamali, zpěvák by měl více zpívat a pohybovat se, ne jenom koukat do davu a nechat za sebou hrát kapelu, ale i tak jsem si jejich vystoupení užila. Pro mě poslední kapelou pátečního večera byli švédští Soilwork, na které mi ale nezbývalo moc energie. Ovšem jejich vystoupení šťávu vůbec nepostrádalo. Nyní se omlouvám všem fanouškům Cathedral nebo Mayhem, ale ne jejich koncerty už se mi opravdu nechtělo čekat.

Sobota

Mojí první sobotní kapelou se stali nizozemští Exivious, ovšem viděla jsem jen závěr, takže nemůžu nijak objektivně hodnotit. Pagan metal mám ráda, proto jsem neváhala a vydala se na Skyforger dopředu. Bylo to melodické osvěžení po všech death metalových kapelách. Následující Forbidden měli v davu spoustu fanoušků, takže sklidili velký úspěch. I já jsem musela (s mou už vyklepanou hlavou) občas hodit svým „účesem“.

Poté jsem zdálky sledovala vystoupení španělské grind core skupiny s podivuhodným názvem Haemorrhage. Zpěvák působil šíleným dojmem, byl červený od krve (samozřejmě umělé) od hlavy až k patě a později na pódiu žvýkal mozek. Opravdu jsem byla ráda, že jsem od něj tak daleko. Často promlouval k publiku, vyjadřoval se nelibě o Christině Aguileře a jiných popových hvězdičkách, písničku „The Patologist“ věnoval všem patologům. Na otázku „Kolik je mezi vámi patologů?“, se zvedli skoro všechny ruce, což mě celkem pobavilo. Zpěvákova reakce byla : „Hmm, milion patologů v Česku..“

Po tomto nechutném zážitku přišel další. Na Metalshop stage hrála americká industrial metalová kapela opět se zvláštním názvem Genitorturers. V jejím čele stála žena podivného vzhledu a mužská část publika jistě ocenila její obleček, který dával odhalit skoro vše. Za ní se nacházeli tři mužské zombie, nejstrašnější byla mrtvola (tedy baskytarista) nalevo. Říkala jsem si, že kdybych vypadala jako on, nedokázala bych se bez křiku podívat na sebe do zrcadla. Zpěvačka si při „Devil in the Bottle“ lila Jim Beama na své ehm.. intimní partie, hrála si s umělým zakrváceným nožem, kroužila nad hlavou kojencem, kterého držela za pupeční šňůru.. Ikdyž děsivé vystoupení, tak zajímavé a slušně odzpívané i odehrané.

Poté přišla na řadu harcore partička Blood for Blood, která byla pro změnu normální a slušně nadupaná. Polští Vader sklidili velký aplaus – samozřejmě hlavně od polských fanoušků – těch bylo na festivalu možná více než Čechů. Následující Turisas mě hodně bavili. Jejich vikingský metal z Finska byl melodický, obohacený o harmoniku, kterou skvěle ovládala drobná blondýnka. Jim se v Česku zřejmě také líbilo, zpěvák měl občas dlouhé proslovy o tom, jak je Brutal Assault skvělý. Za mnou se občas ozývalo : „Nekecej a hrej“, ovšem mně se líbí, když kapely komunikují s publikem, takže mě to nijak nevadilo u žádné upovídané kapely.

Na stejné stagi jsem si v první řadě počkala na své oblíbence As I Lay Dying, takže jsem bohužel neviděla Cryptopsy. Američtí metalcoristé As I Lay Dying zahráli kvalitní set, ovšem myslím, že hrdelnímu zpěvákovi to jde trochu lépe než kytaristovi, co zpívá čisté zpěvy. Taky si mohli odpustit stupínky, na kterých vypadali trochu jako stadionová kapela.

Největší zklidnění přinesla anglická Anathema, která hraje experimentální rock. Poprvé se v areálu ozývala slova „I love you“ a podobně. Anathemu bych si tedy raději poslechla doma při melancholické náladě, než na metalovém festivalu. Někteří zřejmě trpěli a nemohli se dočkat brazilské Sepultury. Obrovský charismatický černoch přišel na pódium a všechny uvítal svým hlubokým hlasem. Vždycky jsem si myslela, že bez bratří Cavalerů už to není ono, ale toto vystoupení mě přesvědčilo, že Sepulturu rozhodně nemám zatracovat. Poslední klasický song „Roots Bloody Roots“ zpíval celý obrovský dav, což byl jeden z dalších vrcholů festivalu.

Black doomový Trypticon poté zahrál svůj temný set. Nijak mě to nenadchlo, po Sepultuře to bylo velké zpomalení a stále stejné tóny. Zpestření přišlo při následujících skvělých Kataklysm, kdy jsem si naposled zaházela hlavou, zaskákala s davem a tím pro mě 16. ročník Brutal Assaultu skončil.

Organizace

Ekologicky šetrný festival, to je dobré, ale také musí být vše dobře vysvětleno. Se systémem vratných kelímků jsem si užila své. Když jsem si poprvé kupovala pití, musela jsem zaplatit o žeton navíc (1 žeton=30 Kč) jako zálohu. Kelímek jsem si druhý den zapomněla v autě, takže jsem si musela zazálohovat nový. Později jsem je chtěla vrátit. Běhala jsem po areálu jak blázen, až jsem konečně našla boudu s názvem „Výkup kelímků.“ Tam mně řekli, že musím mít klíčenku na krk, na které jsou útržky, aby návštěvníci mohli vrátit maximálně 4 kelímky. Dostávala se u vstupu. Ovšem já myslela, že je pouze pro vyvolené – jak např. prvních 5000 návštěvníků nebo jen zákazníky Metalshopu.. O program jsem si u vstupu musela dokonce říct, jinak by mi nedali ani ten. Ve výkupu mi ještě bylo řečeno, ať si tedy pro tu klíčenku dojdu dodatečně. U vchodu mě poučili, že už mi bohužel nic dát nemůžou. Takže mám 2 kelímky za celkem 60 korun doma. Taky mě překvapil placený vstup na tribunu a občas byl slabý zvuk. Chválím rozestavění dvou stagí vedle sebe, člověk nemusí na kapely čekat a stále něco hraje.

Brutal Assault tedy hodnotím dobře, co se týče kapel, ale ta organizace..tu už bych tak dobře rozhodně neohodnotila.

Vstupenky na festival poskytl EVENTIM - tímto bych tedy chtěla za celou redakci rockem.cz poděkovat.

autor: mySaints

štítky: As I Lay Dying Brutal Assault Kataklysm Katatonia Kreator Morbid Angel Motörhead Recenze a reportáže Satyricon Sepultura The Exploited