Report: Noc plná hvězd 2011 - Třinec

napsáno: 29. 6. 2011

Noc plná hvězd v Třinci je jedním z nejznámějších a také nejstarších českých rockových festivalů a letos oslavila už své devatenácté výročí. Jaká tedy letos byla?

zdroj:

Do Třince se od pradávna sjížděly nejlepší tuzemské kapely a jezdí sem stále rády. Česko - slovenskou rockovou špičku doplňují pořadatelé vždy o nějaké zahraniční headlinery a program tak bývá každým rokem velmi lákavý. Z velkých jmen se návštěvnící festu mohli letos těšit např. na americké Mr. Big a Pro-Pain nebo na Gamma Ray či Wizard z Německa.

Pátek

Páteční program odstartovala na hlavním podiu kapela Törr v novém složení, již bez Vlasty Henycha. Ačkoliv jsem na tuhle bandu byl teď hodně zvědavý, dorazil jsem díky časovému skluzu na místní fotbalový stadion Borek až po jejich vystoupení, právě ve chvíli, kdy už na stage zvučila další česká metalová banda Debustrol. Tahle parta jakoby v posledních letech chytá druhý dech a povzbuzena dvěma vystoupeními na monstr-festivalu Sonisphere podává slušné výkony a je o jejich muziku zájem. V Třinci už jsou pravidelnými hosty a v pátečních odpoledních hodinách už dokázali přilákat před podium dost svých fanoušků. Ti ovšem spolu s kapelou museli předčasně utíkat ze scény, neboť v závěru jejich setu se z ničeho nic přihnala neuvěřitelně silná děšťová smršť obohacená o kroupy, která Debustrolu odnesla i stánek s merchendasingem. Po několika minutách ovšem zase přišlo sluníčko a festival tak s malým zpožděním mohl poračovat v poklidu dál.

První kapelou, která dokázala rozparádit většinu publika byl Alkehol, který odehrál svou směsku hospodských hitů a lidé se při jejich písních skvěle bavili. Poté dostal svůj prostor i "pořadatelský gang", uskupení s názvem Legendy se vrací, v čele s Petrem Šiškou, jehož agentura Petarda production má celý fest na svědomí. Ti zde u svého domácího publika mají taktéž velkou oblibu a za pomocí akustických kytar mu dovedli hezky připomenout legendární světové rockové hity. Znovuzrozený Vitacit s Láďou Křížkem zase naopak dal připomenout legendární hity ze své někdejší slavné tvorby a poté už dostaly prostor poslední dvě české kapely, které ovšem pro mnohé byly pomyslným vrcholem večera.

Tou první byli Harlej, kteří předvedli energickou show, plnou i vtipných momentů a svými kousky třinecké publikum zákonitě museli potěšit. Tahle kapela se evidentně svými vystoupeními baví, baví ráda i své publikum a jejich koncerty nejsou nijak strojené, ani plné nějakých rockerských póz. Občas se uprostřed koncertu vyskytne i nějaká improvizovaná vložka a to je to, co mě na jejich vystoupeních baví. Harlej zahráli své největší hity i novinky a pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení celého festu. Následovala téměř domácí kapela Doga, které ovšem ještě pár dní před vrcholem jejich koncertní sezóny hrozilo, že na "svém" festivalu ani nevystoupí. Frontman Izzi totiž pár dní předem havaroval na čtyřkolce tak nešťastně, že si poranil nohu a musel na operaci. Ve čtvrtek byl z nemocnice propuštěn a v pátek už byl plně odhodlán, že koncert odehraje. Mělo to ovšem malý zádrhel v podobě zasádrované nohy a tak Izzi musel celé vystoupení odehrát v sedě. Ačkoliv na podium přijížděl na invalidním vozíku a před koncertem byl viditelně nesvůj, odehrál nakonec set Dogy bez větších problémů, i když pro něj nezvykle bez divokého pohybu. Dav pod podiem ovšem celé kapele vyjadřoval velkou podporu, všichni pařili a Izzi v závěru sklidil velký ohlas, už jen za to, že se vůbec k vystoupení odhodlal, což mu zajisté náladu napravilo. Doga zde představila čerstvou novinku, album Hoď si to, které zde taktéž pokřtila a premiérově, hned na úvod, odehrála i titulní píseň tohoto alba. Čekalo se novinek možná víc, ale vzhledem ke stavu frontmana lidé tuto situaci jistě pochopili.

Závěr pátečního programu patřil zahraničním headlinerům. Pro-Pain odehráli velice silné hardcoreové pecky, ovšem jejich vystoupení mi připadalo od začátku až do konce stejné a v některých chvílích jsem ani nepostřehl, zda už začali novou písničku nebo pokračují v té stejné. Gamma Ray naopak předvedla něco ze svého speed-metalového umění, ovšem přišlo mi, že většina lidí se na ně dívá spíše ze zvědavosti a svých ortodoxních fanoušků tu měla bohužel docela málo. Do konce jejich vystoupení už jsem zde bohužel nevydržel, tudíž nemohu objektivně hodnotit.

Sobota

Soborní program začínal už v dopoledních hodinách, kdy se na hlavní scéně vystřídali interpreti jako Nobody Knows, Bára Zemanová se svou kapelou nebo Rybičky 48, kteří si z výše zmiňovanou zpěvačkou na tomto místě mohli střihnout i svůj slavný duet "Zamilovaný - nešťastná". Ze sobotního programu jsem měl možnost zahlédnout ještě závěr vystoupení kapely Škwor, která zde sklidila taktéž velký úspěch, velmi mile překvapila i polská kapela Crystal Viper s charismatickou frontmankou, která si dobře rozuměla jak s mikrofonem, tak i s kytarou a v neposlední řadě i s třineckým publikem. Řada lidí tak byla z jejich setu nadšena.

Spoustu lidí nalákal i Aleš Brichta se svým AB Bandem a hity jako "Dívka s perlami ve vlasech" nebo "Nechte vlajky vlát" si prozpěvoval snad každý. Aleš zařadil i některé hity od Arakainu a tak si přišli na své i fanoušci tohoto jeho hudebního období. Následovala vystoupení ostravských legend Citron a Kreyson, které tu mají rovněž své silné jádro fanoušků a Láďa Křížek a jeho parťáci si tak mohli užít už druhý svůj slavný večer. Nevím, jestli je to štastné, aby vystupoval na jednom festivalu s takřka totožnou kapelou, jen s jinou tvorbou, po oba dva dny festivalu, ale lidi ho tu berou, tak je to zřejmě v pořádku. Myslím si ale, že by místo toho mohly dostávat prostor i jiné kapely. Loni to totiž bylo v tomto případě to samé a tak by se tady mohl Vitacit s Kreysonem už jen třeba ob rok střídat.

Sobotní večer patřil dle mého názoru největším hvězdám festivalu a tou byli američtí Mr.Big. Ačkoliv jsem je nikdy před tím neslyšel a znám od nich tak dvě písničky, svým koncertem mě celkem nadchli, a i když už jsou to pánové v letech, zahráli výborné energické vystoupení, obohacené o fantastické sólové party jednotlivých hráčů a bylo se opravdu na co dívat. Koncert gradoval a jejich výkon mi nedovolil od podia odejít, jako v případě pátečních zahraničních hvězd. Takže Mr.Big se dá určitě zařadit k vrcholům letošní Noci plné hvězd, a i když je tahle kapela známá spíše jen dnešním čtyřicátníkům, nadchla zde i spoustu mladších lidí. Následující německé Wizard už jsem zaslechl jen zpovzdálí, při odchodu z areálu.

Noc plná hvězd tedy opět vcelku vydařená. Festival velmi dobře zorganizovaný, pořadatelé rok od roku vychytávají mouchy a přivádí organizaci k dokonalosti, ovšem i přes to bojují s čím dál menší návštěvností. Pryč jsou doby, kdy třinecký fest patřil k největším v republice a dnes, kdy je už přefestivalováno, si lidé zákonitě vybírají, kam vyrazit. V posledních letech převládají názory, že jsou nevhodně vybírány hlavní hvězdy, které jsou určeny spíše pro starší generace, která však už festivalové publikum tolik netvoří a chybí zde nějaká pecka, která by širší masu lidí nalákala. Vše je ovšem otázkou peněz a není lehké ulovit nějakou tutovku. Chce to silné sponzory a bez těch to zkrátka nejde. Uvidíme tedy, zda pro příští jubilejní ročník pořadatelé vytáhnou nějaké pořádné lákadlo. Noc plná hvězd by si totiž určitě zasloužila opět zcela zaplněný areál jako kdysi.

autor: R.U.D.A