Rockem.cz

napsáno: 17. 4. 2011

Jak se povedlo sedmé album jedné z největších rockových kapel současnosti? Podařilo se jim nahrát "stadionovku v garáži"?

zdroj: www.jetcomx.com

Foo Fighters jsou vždy zárukou kvality. Nejinak to je i v případě jejich sedmé řadovky Wasting Light, která není nic nového pod sluncem, ovšem naprosto se liší od přechozí desky Echoes, Silence, Patience & Grace z roku 2007. Kapela se po úspěchu jejich šestého alba stala jednou z největších rockových kapel planety. Na této desce se nachází hity jako „The Pretender“ nebo „Long Road to Ruin“, které jsou snadno zapamatovatelné a fanoušci je vyřvávají na stadionech. Ovšem na Wasting Light se Dave Grohl vrací ke svým kořenům, ke kapele, ze které vzešel. A tou je samozřejmě Nirvana.

Není to jen celým zvukem alba, kdy už v první skladbě „Bridge Burning“ kapela tříská do kytar a Dave do nich křičí, jak jen to jde a pokračuje ve většině dalších písní. Producentem desky se totiž stal Butch Vig. Pokud vám to jméno nic neříká, je to člověk, který s Nirvanou natočil osudové album Nevermind. Dále se stal oficiálním členem Foo Fighters Pat Smear, tedy bývalý kytarista Nirvany. Můžeme ho například vidět a slyšet na „Nirvana: MTV Unplugged in New York“. V „Dear Rosemary“ zpívá doprovodné vokály Bob Mould, zpěvák kapel Hüsker Dü a Sugar, které ovlivnili hudbu Nirvany. Další zajímavostí vztahující se k Nirvaně je, že ve skladbě „I Should Have Known“ hraje na basu a akordeon Krist Novoselic. Pokud se zaposloucháte do slov : „I should have known, that it would end this way, I should have known,there was no other way, didn't hear your warning, damn my heart on it“ („ Měl jsem vědět, že to takhle skončí, měl jsem vědět, že nebylo jiné cesty, neslyšel jsem tvé varování, sakra, mé srdce na to.“), musí vám být hned jasné o kom tato píseň je. Dave nepopírá, že ji napsal o Kurtovi, ale dodává, že není jen o něm : "Většina lidí předpokládá, že píšu o Kurtovi. Ale scénář této písně jsem bohužel prožil vícekrát. A když ji zpívám, je to pro všechny lidi, které jsem ztratil tímto způsobem." Když uslyšíte refrén : „Lay your hands in mine, feel me one last time, though I cannot forgive you yet, to leave my heart intact“ („Polož své ruce do mých, ještě naposledy mě pocítíš, ale já ti ještě nemůžu odpustit, aby mé srdce zůstalo neporušené“), je jasné, že se jedná o jednu z nejsmutnějších a nejprocítěnějších písní, jakou kdy Grohl napsal a jakou kdy Foo Fighters nahráli.

První singlem byla vybrána skladba „Rope“. Je zajímavá, ale jako singl bych ji rozhodně nezvolila, nemá moc chytlavý rytmus a nechtěla bych, aby podle ní lidé hodnotili celou desku. Takže kdo slyšel jen „Rope“, nenechte se odradit. Wasting Light skrývá mnohá překvapení a skvělé věci jako jsou „Arlandria“ nebo „Back & Forth“. Kapela přitvrdila, ale celá deska je na druhou stranu i temná, energická a chytlavá. Texty jsou napsány typickým foofighterským rukopisem – jsou o životě, ztrátách, změnách, umírání a o síle začít znova : „I'm learning to walk again, can't you see I've waited long enough, where do I begin?“ („Znovu se učím chodit, nechápeš, že jsem čekal už dost dlouho, kde mám začít?“)

Jediné, co by se jí mohlo vytknout je, že na ní chybí hit jako např. „The Pretender“ na předchozím albu nebo „The Best of You“ na In your Honor. Ovšem s mou slabostí pro Nirvanu je toto album skoro dokonalé. Ano, skupině se podařilo natočit „stadionovku v garáži“, jak si to Dave Grohl předsevzal v dokumentu Foo Fighters: Back And Forth, který pojednává o celé jejich kariéře, od rozpadu Nirvany až po nahrávání Wasting Light a nyní běží v amerických kinech.

7,5/10

Tracklist:

 

1.   Bridge Burning
2.   Rope
3.   Dear Rosemary
4.   White Limo
5.   Arlandria
6.   These Days
7.   Back & Forth
8.   A Matter Of Time
9.   Miss The Misery
10.  I Should Have Known
11.  Walk

 

autor: mySaints

štítky: Dave Grohl Foo Fighters Kurt Cobain Nirvana recenze Recenze a reportáže Wasting Light