Powerwolf - Blood of the Saints

napsáno: 4. 8. 2011

Skupina Powerwolf na letošním Masters of Rock jistě získala po svém vystoupení zástup nejenom českých fanoušků. Stojí za poslech i jejich studiová tvorba? Pod drobnohledem tentokrát nová deska Blood of the Saints.

zdroj: powerwolf.net

Sedíte se svoji silně věřící dívkou v obýváku a popíjíte víno. V celém pokoji je zhasnuto, světlo do místnosti dodává pouze zapálený krb za zvuku praskajících klacíků. Něžně jí do ouška špitnete, že pro navození atmosféry zapnete hudbu. Dojdete k přehrávači a pustíte nové album Powerwolf – Blood of the Saints. Gratuluji! Právě jste všechno přinejmenším podělal. Večer ovšem zkažený není, neboť se vám dostane alespoň čtyřicet minut jednoduchých „nakopávaček“.

Již obal s názvem alba napovídá, že vychvalování evangelií se konat nebude. Powerwolf spojují tématiku náboženství s vlčími choutky. Může toto spojení fungovat? A pokud ano, jak dobře? Po poslechu alba ve mně převažují spíše pozitivní pocity.

Po intru se rozezní první píseň nazvaná Sanctified With Dynamite, kterou jsme si mohli, díky vydavatelství Metal Blade Records, poslechnout již před dvěma měsíci. Jednoduchý chytlavý refrén, jenž tuto skladbu zdobí, je příznačný pro celé album. Poté následuje We drink Your Blood. Na tento song vyšel před necelým měsícem videoklip, který za tu dobu zhlédlo na YouTube více než padesát tisíc uživatelů a jedná se, dle mého názoru, o nejvýraznější píseň alba. Podobně pokračují i ostatní, které jakoby postupně zpomalovali (čímž nechci říct, že ztrácejí na kráse). Poslední song již v poklidném tempu dokončuje celé album (tedy v případě, že si nepustíme bonusy). Pokud jste na ně zvědavý, tak na ně zapomeňte, nejedná se nic jiného než přes dvacet minut čisté nudy, stejně jako zbytečná poslední minuta poslední písně: Ira Sancti (When the Saints Are Going Wild).

Ať chceme či nikoliv, první čeho si prostý posluchač všimne, jsou kytary a výkon zpěváka (písně si zpívá či melodie pobrukuje každý, ale snad jsem ještě neslyšel někoho sledovat jen bicí). Vokální část dokázal Attila Dorn vyzdvihnout do výše. Jeho hlas se stává nejsilnější složkou celého alba. Tolik nadšen již nemohu být z kytar, jejichž potenciál by mohl být využit i lépe. Na začátku každé písně mě dokázaly kytary namlsat, ovšem jakmile se rozezní Attila, kytary jdou lehce do pozadí (ne u všech skladeb).

Zatímco u posledního alba HammerFall jsem nikterak nehýřil nadšením, tak svět vlkodlaků nabízí svěží vítr do plachet (ještě jsem si pořád nenašel k zombíkům cestičku). Ačkoliv se po textové stránce pochopitelně nejedná o dílo hodné Nobelovky za literaturu a většina písní je založena na slovech: wolf, die, blood a night, přesto při jednoduchosti hudby si člověk nepřeje nic jiného. Pokud se člověk nachází ve stavu naštvanosti či se mu zkrátka nechce přemýšlet, pak je toto album dobrá volba.

Sečteno a podtrženo: Rozhodně albem nenavodíte romantickou atmosféru, ovšem Blood of the Saints přináší živou vodu do power metalové řeky. Pokud již máte „oposlouchané“ Sabaton či HammerFall a toužíte po změně (nikoliv však žánrové), pak Powerwolf se zdá být více než dobrou „oddechovkou“.