Megareport z Masters Of Rock 2011 - aktualizováno o pohled Rohyho | Rockem.cz

Megareport z Masters Of Rock 2011 - aktualizováno o pohled Rohyho

zdroj: 
mastersofrock.cz

Devátý ročník největšího rockového festivalu u nás zavřel své brány v neděli. Masters Of Rock se těšil zájmu více než 20 tisíc nadšenců tvrdé hudby. Vizovice se dočkaly premiéry Twisted Sister v ČR nebo nedočkaly show Sirenie. Čtěte tento dvojreport!

I letošní Masters Of Rock hostil areál likérky R. Jelínka ve Vizovicích ve dnech 14. až 17. července 2011. Očekával se menší nápor rockerů než loni a slova organizátorů se potvrdila. Podle pořadatelů dorazilo okolo 23 tisíců oproti loňským přibližně třiceti.

Čtvrtek

Oslavy metalu a rocku byly otevřeny kapelou Fleret v jednu odpoledne. Viděl jsem ale až Alestorm. Skotští piráti zahráli zajímavý setlist, který lidi bavil. Alestorm by si však určitě zasloužil jiný čas než skoro otvírací. Po pirátech následovala americká legenda Virgin Steele. Jejich show jsem poslouchal z celkem vzdáleného stanu a ten podivný zpěv mě moc nebral. Při Bonfire jsem sbíral síly a celkem toho lituji, protože heavy metal v podání těchto Němců vypadal snesitelně.

Finský Amorphis vydal své poslední album The Beginning of Times a show byla věnována spíše tomuto albu. Show se povedla a Finové vytvořili dobrou atmosféru, která pokračovala při alianci Eluveitie a Finntrollu. Tzv. Pagan Alliance vysála nejen z kotle síly při nekonečných tanečních kreacích. Show se z reakcí účastníků líbila. Pauzu mezi PA a jedním z headlinerů - Hammerfall - plnil vydatný déšť.

Publikum lehce prořídlo, ale s nástupem hvězd se zase naplnilo. Déšť po několika minutách ustál a mohlo se nerušeně pokračovat v oslavách metalu, tehdy v podobě Hammerfall. Nechyběl velký singl z posledního alba Infected One More Time, z novinky nechyběl “otvírák” Patient Zero a B.Y.H. Hity jako Hearts Of Fire nebo HammerFall nemohly chybět. Úvodní den zavírala portugalská gothic metalová kapela Moonspell, už bez mé účasti.

Pátek

Páteční ráno až odpoledne začínalo českou čtveřici Nil, Tleskač, Dark Gamballe a Alkehol. Alkehol plnil letos funkci české festivalové kapely, při které si všichni užijí českých textů a rozezpívá se celý areál. Pro mě je Alkehol však tou nejhorší z pomyslné skupiny českých festivalovek(Harlej, Škwor, Doga, Arakain,..), ale dalo se to přežít do doby než začalo hustě pršet, a následoval úprk do stanu. Varg a SSOGE jsem strávil nabíráním sil na večerní vrcholy a taky sušením věcí. SSOGE mě zajímalo, ale ty můžu vidět celkem často.

Nastala první a naštěstí i poslední absence. Na Sirenii se těšilo spousta lidí, ale nedorazil jí bubeník a španělsko-norská formace přislíbila účast na jubilejním desátém ročníku. Vzniklý prostor byl vyřešen posunem a prodloužením show Ektomorf a Rhapsody Of Fire. Italský RoF byl mnohými považován za vrchol festivalu. Posunutý začátek nezaznamenali všichni a tak se i snesly negativní reakce na stranu pořadatelů. Koncert “rapsoďáků” se mi celkem líbil, ale určitě nepředčil následující kapely. Tato kapela si zaslouží svůj odstavec. Headliner Twisted Sister se vůbec poprvé objevil na území ČR, SR nebo Polska. TS byly v hledáčku Pragokoncertu už dlouho, ale vždy to padlo s nároky na finance. Ty se letos rozdělily mezi MoR a Sonisphere ve Španělsku, takže 23 tisícový dav Čechů, Slováků, Poláků a dalších národů si mohl užít legendu, jak se patří. Úžasný showman Dee Snider to umí a původní dojem, že přijede, shrábne prachy a odjede, se hned rozprášil. Dee bavil publikum, užíval si své slávy a že je to už letitý chlapík nebylo nějak moc znát. Zazněly megahity, které zpíval snad každý. Obrovský dojem na mně zanechala pomalejší The Price, která za pomocí světel diváků působila hodně dobře. “I wanna rock” (Fuck?! nebo Rock?!..) a “We're Not Gonna Take It” nebyly o nic horší a vrchol Masters byl na světě. Twisted Sister na mně zanechal největší dojem ze všech kapel na MoRu 2011 a původní zklamání s jejich oznámení účasti na MoR nebylo na místě. Za rok klidně znovu...Po Twisted Sister to rozjeli skoroAC/DC Airbourne. Možná totální vykrádačka slavnějších krajanů, ale bavila mě fakt hodně. Sice jsem neabsolvoval začátek show, ale pak jsem si to ohromně užíval. Neviděl jsem tak výstup na konstrukci stage frontmana ve stylu “No Guts, No Glory”. Zvuk byl sice asi nejhorší ze všech vystoupení, co jsem letos viděl(slyšel), ale ani to mi nevadilo. Airbourne za mě druhá nej kapela MoRu 2011. Až budou někde poblíž, půjdu tam.Švédský Watain jsem neslyšel a vzhledem k energické ztrátě z dvou show předtím jsem šel do stanu.

Sobota

Půlka festu za námi a ta druhá (slabší???) před námi. Sobota pro mě začala Crash Road. Hudba mě nijak neurazila, ale ani nenadchla. Jirka Schmitzer podle mě patří na takovéto festivaly. Je tu sice pořád, ale jeho projev pobaví, nemusíte nijak skákat, a prostě se jen bavit mateřským jazykem. Nevím, jestli ta vystoupení bere vážně nebo si dělá srandu sám ze sebe, ale určitě by mi chyběl, kdyby se neobjevil zase někdy příště. Struny, které nikdy neprasknou příště raději nebrat...

Následující tři kapely - Audrey Horne, Visions of Atlantis a Powerwolf jsem strávil hledáním nějakého nefestivalového jídla a došel až někam do hloubi Vizovic. Následující český Seven, který před několika dny podepsal smlouvu s Nuclear Blast na celosvětový prodej nové desky, zněl celkem slušně a kapela má potenciál. Hosté zvučných jmen Blaze Bayley a Victor Smolski tomu dojmu možná pomohli více než bylo třeba. Natáčeli DVD, takže všichni zúčastnění, možná se uvidíte.

Kreyson a Legion of the Damned jsem proseděl mimo areál. Hlavně u LOFD toho lituju, protože to podle videí vypadá dobře, ale sil ubývalo. Loni Manowar a teď Ross the Boss. MoR asi bez MO nemůže býti. Show věnovaná i zesnulému Scottu Columbusovi byla odvar z Manowaru, od kterého zazněly nějaké ty pecky, ale nechyběla ani jejich vlastní tvorba. Následoval Victor Smolski a jeho “workshop”. Victor pumpoval do davu svá sólička a ukazoval, že to mu jde opravdu dobře. Při této show a U.D.O. jsem stál asi v páté řadě.

Následující U.D.O. mě až tak nebavilo, ale když už jsem byl vepředu tak jsem řekl, že zůstanu. Zpěv “skřeta” Uda Dirkschneidera tam nebyl příliš slyšet, byl přehlučen ostatními nástroji. Bavil jsem se však představením kytaristy Igora, který si to fakt dával. Nechyběly ani hity z dob Acceptu - Princess of the Dawn nebo Balls To The Walls ani nové Rev-Raptor songy. Po skřetovi s kapelou následovala formace, která byla možná žánrově mimo MoR Guano Apes. Mají pár megahitů, ale nový Bel Air je spíš popíkem než rockem. Věděl jsem, že půjdu někam blíž (svou pátou řadu jsem opustil) a tak jsem si GA před festivalem něco naposlouchal. Sandra na mě působila spíš dojmem, že jí zpěv na živo moc nejde a že ji možná ten koncert ve Vizovicích více méně štve. Jinak si neumím vysvětlit její úprk jen tak z pódia při přídavku a nechat tam hrát zbytek bandu. Měla se spíše věnovat publiku a trochu více jej rozžhavit. Bavil jsem se, ale klidně bych se bez nich odešel. Sobota tím pro mě končila.

Staňte se fanouškem Rockem.cz na Facebooku!

Neděle

Ráno rychle vstanout, nakoupit jídlo, hodit něco do sebe a vyrazit pod stage. Začínají totiž Dymytry! Kapela, kterou jsem chtěl vidět ze všech nejvíc, nakonec jsem ji skoro nestihl. Ale vše zapomenuto. Prothea a jeho kolegy jsem viděl asi ze stejné pozice jako U.D.O. Klobouk dolů před kapelou, která je asi skokanem roku - loni na malé stage před pár ožralcema a letos? O půl desáté a víc než deset tisíc pod nima! Atmosféra byla hodně dobrá a kluci z Dymytry prostě do těch lidí jdou, jak mi říkal táta jednoho z nich (nápověda z Arakainu). Zpívat anglicky není těžké, jak ukázal v samotném začátku(naštval tím asi nejednu českou kapelu, která zpívá anglicky) a tvořit show s českým textem opravdu jde. Možná příště nenazývat své parťáky pod pódiem sračkami (rozhodně to zní hůř než když Čechy uráží třeba Američan) a bylo by to OK! Díky Dymytry, díky všem ranním ptáčatům, kteří pomáhali tvořit atmosféru. Tím pro mě mohl MoR skončit.

Následující hodiny jsem věnoval pobytu ve stínu, ze kterého jsem se vydrápal před Arkonou. Mezitím si své show odbyly kapely Törr, Steelwing, Mercenary(na ty jsem mohl zajít, no) a Evile. Ruská Arkona mě po pěti písničkách přestala bavit. Pořád to samé, ale jinak kloubouk dolů před zpěvačkou v kožichu při asi 30°C. Delain mohl být takovou menší náhradou za Sirenii. Následoval tanzmetal v podání Oomph! Němci to pojali dobře a lidi si to užívali. Zpěvák se do toho vystoupení obul hodně, až mi chvíli připadalo, že brečí, jak je dojatý. Zkoušel crowdsourfing, ale pád na zem s ním možná otřásl, ale i tak pokračoval ve zpěvu. Respekt. Po německém diskometalu už zbývala pouze tři jména na velké stage - Overkill, Helloween a Tři Sestry.Overkill jsem proseděl v jednom zadním stánku s kolegy z redakce. Thrash mám rád, ale podle reakci na fórech nemusím moc litovat. Pokec vystřídal Helloween. Legenda powermetalu dostala prostor částečně uzavírat festival. Částečně proto, že Tři Sestry pro někoho bylo spíš zlem. Helloween, se přiznám, mě nějak nedostal. Uprostřed show jsem odešel na jídlo a napít se předražené vody. Při tom jsem se byl podívat na malou scénu, zrovna nic nehrálo a tak jsem šel zpět na Helloween. Zachytil jsem fázi nekonečných keců. Člověk se těší na pořádnou dávku síly a on si to Andi vykecává o tom, kolikrát si zařve publikum Out v I Want Out nebo Future World. Pochopil bych to jednou, ale dělat to dvakrát za sebou? Rozhodně zklamání, ale i tak bylo několik pasáži, které stály za to. Tři Sestry jsem vydržel tři první skladby, nejsou zrovna mou krevní skupinou a tak jsem šel. Lidé, kteří zůstali se, ale bavili.

A co dál?

Vyčerpávající report je u konce. Jestli jste dočetli až sem, pak nezbývá než smeknout. Devátý ročník Masters Of Rock je už minulostí. A nezbývá nic jiného než čekat na otevření lineupu pro další jubilejní již desátý MoR. Vizovice začínají opět žít svým vlastním životem.Kdo by podle vás měl být na MoR 2012? Jasná je už Sirenia. Pak se dají očekávat velká jména z minulých ročníků jako Manowar, Nightwish, Tarja, Accept nebo možná Lordi. A určitě nebude ochuzen o někoho extra speciálního. V rozhovoru před letošním MoRem naznačoval ředitel Pragokoncertu jednání s Iron Maiden, tak třeba se dočkáme i jich, což by byla pecka a areál by se asi musel zvětšovat. Nebo když mají pořadatelé v oblibě US kapely, pak třeba i Metallica nebo Mötley Crüe...

První část reportu za námi. Teď přidává svůj pohled na věc Rohy, další z redaktorů.

 

Organizace festivalu

Fanoušci metalových koncertů docela často dští oheň kritiky na organizátory Pragokoncertu (nutno přiznat, že oprávněně), a tak jsem byl zvědavý, jak si poradí v případě Masters of Rock. A nutno přiznat, že v tomto případě jde organizace s každým rokem nahoru. Stánky nabízejí dostatek místa k posezení i popíjení a i autíčko s násoskou, které objíždí místa největší nouze (mám tím na mysli oblíbené Toi Toi), jsme mohli spatřit daleko častěji než v předchozích letech. Celkově na mě organizování celé akce zanechalo dobrý dojem, i přesto, že se areál otevřel s více než čtyřiceti minutovým zpožděním, což dav nesl s pochopitelnou nelibostí a nikdo mu nedokázal říci, co se děje. Nechme pořadatele stranou a hurá na výkony kapel (těch pár, které jsem navštívil)

Čtvrtek

Letos pořadatelé zvolili za zahajovací skupinu místní Fleret, která se na podia Masters of Rock vrátila opět po dvou letech, tentokrát ovšem bez Jarmily Šulákové. Ve tři hodiny začalo vystoupení první kapely, na kterou sem se opravdu těšil – Alestorm. Skotští bukanýři se do České republiky vracejí po necelém roce, kdy odjeli tour se Sabaton. Alestorm si připravili show plnou divokých folkových tónů a v davu se mohlo začít zvesela „pogovat“. Koncert si musel užít každý  fanoušek nejen skupiny Alestorm, ale i folk metalu. Po Alestorm se místním diváků představila americká heavy metalová kapela Virgin Steele, která letos slaví již třicetileté výročí. Vystupování si stále užívají a sám jsem byl překvapen, co hlasivky Davida DeFeise dokáží vytáhnout za výšky. Ve čtvrtek jsem navštívil vystoupení ještě tří kapel. A hned dvě se spojily, aby vytvořily silnější zážitek. Mluvím samozřejmě o Pagan Alliance, tvořenou dvěma hvězdnými skupinami na poli pagan metalu. Skupiny Finntroll a Eluveitie se střídaly a spolupracovaly na pódiu, aniž by ubylo na dynamičnosti. Vystoupení mělo pomyslnou „šťávu“. Trošku škoda, že Anna Murphy (Eluvetie), která hraje na (pro metal) dost neobvyklý nástroj – niněru, nemohla svůj hudební um ukázat v plném světle, neb jí v tom bránila zlomená ruka. Vrchol večera měl přijít v podobě švédské power metalové ikony – HammerFall. Zpočátku vystoupení jsme bohužel museli skousnout příliš „nadupané“ kytary, ale zvuk naštěstí zvukaři zlepšili. Z vystoupení HammerFall nemohl být snad nikdo příliš zklamaný. Na druhou stranu asi málokdo spadl na zadek a těžce rozdýchával nejlepší koncert svého života. Očekávání tedy naplněna byla, nikoliv však předčena. Největší pochvalu si HammerFall zaslouží za výběr písní (pro nás, kteří jsme se těšili na průřez jejich tvorbou). Portugalští „upíři“ Moonspell jsem tentokrát vynechal.

Pátek

V pátek jsem se řídil heslem: „Tři a dost.“ Rozhodně jsem si nemohl nechat ujít stálici na české rockové scéně – Alkehol. Ota Hereš a jeho banda. Ti patří už pěknou řádku let do klasiky a tentokrát se jednalo o příjemné zpestření festivalu, a kdo jejich písně zná, určitě si rád (stydlivější alespoň v duchu), rád „zabejkal“. Odpoledne se fanoušci dočkali i největšího zklamání festivalu. Milovníci norské Sirenii se své oblíbené skupiny nedočkali, a proto byl celý program lehce posunut. Druhou kapelu, kterou si moje ouška poslechla, byly italští Rhapsody of Fire. Ti letos uzavřeli svoji ságu, a proto jsem na jejich vystoupení velice těšil. Pořadatelé bohužel Rhapsody evidentně nepovažují za velkou skupinu, a podle toho to také vypadalo. Zvuk měl obrovské rezervy a mohl být daleko lepší. Na vystoupení mě také rušilo mnoho detailů. Vůbec nerozumím tomu, proč měl Fabio Lione na krku povolenku ke vstupu (či co ta kartička na krku měla znamenat). Zkrátka pokud zpíváte o mocných bojovnících s kartičkou na krku, tak vám to asi málokdo uvěří. Také jsem chvíli nemohl najít klávesistu Alexe Staropoliho, který umí ukázat skvělou show a bohužel se nacházel někde vzadu v mlze. A poslední chybka na kráse – doufal jsem, že nám Rhapsody nabídnou také nějakou skladbu i z nové desky. Ani jedné jsme se ale nedočkali. Rád jsem si zazpíval své staré oblíbené skladby, ovšem myslím, že „vymáčknout“ se z toho dalo rozhodně více. Po Rhapsody měl přijít vrchol celého Masters of Rock – Twisted Sister. Jejich hudba oplývá přímočarostí a jednoduchostí, proto jen krátce: nejčistší zvuk ze všech kapel, spousta „nakopávaček“ plných rebélie, i zpomalení v podobě „The Price“ a tisíce „motherfuckerů“ v jejich proslovech. Dle mého názoru jim právem pořadatelé předali břímě v podobě hlavního headlinera. Pokud se oprostím od svých preferencí jiných kapel, musím říci, že právě Twisted Sister předvedli na letošním MoR nejlepší show! Australské Airbourne mi pro tentokrát unikli, tak o nich tedy snad jindy.

Sobota

Co se soboty týká, tak budu stručnější. Nezapomenutelně se jistě zapsal Jirka Schmitzer a jeho suverénní vystoupení s polorozpadlou kytarou. Ti, kteří jeho vystoupení znají se skvěle bavili, a ti jenž viděli jeho výkon poprvé, se musel smát ještě více a jeho varování, že se bude jednat o nehorší vystoupení, se rozhodně nevyplnilo. Ještě odpoledne jsem navštívil Visions of Atlantis. Jejich studiové desky znějí zajímavě, ovšem bohužel živé vystoupení ještě zcela nenaplňuje potenciál, jenž zcela určitě má. Nicméně, pokud skupina bude dále na živých vystoupeních pracovat, zcela jistě půjdou nahoru. O Guano Apes je mnoho jistě napsáno jinde, a proto ještě něco málo o německé formaci U.D.O. Na koncertě této kapely jsem nikdy nebyl. U.D.O. zahráli výborně frontman Udo Dirkschneider si udržuje stále skvělý hlas, který se nese do dáli. Výbornou úroveň se mohla pyšnit i kytarová sóla.

Neděle

Hned ráno přichystalo nadšené publikum skvělé překvapení partičce Dymytry, která, alespoň doufám, má před sebou slibnou budoucnost. Odpoledne mě nijak zvlášť žádná skupina nenadchla. Poslední festivalový den jsem se obzvláště těšil na Helloween a doufal jsem, že předvedou trošku jinou show než před půl rokem. Naděje bohužel vzala brzy za své. Vystoupení nedostalo téměř žádné obměny (snad asi na změnu svou písní v setlistu). U kapely takovéto velikosti by se to stát nemělo. Celé představení je také děláno spíše pro fanoušky v kotli, které Derisovo počítání uvede do varu. Problém ovšem nastává, pokud se nacházíte na okraji a Helloween jste si přišli jen poslechnout. Pokud bych již toto vystoupení neznal, hodnotil bych Helloween podobně jako HammerFall. Tím byl pro mě festival ukončen, Fanánkovu bandu jsem si tentokrát nechal utéct.

Závěrem

Tak jako každý rok, jsem si vystoupení užil a oceňuji zvyšující se snahu organizátorů zpříjemnit pobyt metalovým fanouškům. Zkrátka pro mě se tento festival stává každoročním vypnutím a užíváním si skvělé hudby a občerstvení se svými kamarády, a proto doufám, že se příští rok zase setkáme v silné sestavě (trošku sentimentality snad neuškodí). 

 

Fotek moc není, mobil toho moc nezachytí. Ta poslední fotka je však skvělá(zdroj dymytry.cz). Videa sesbírána z youtube od náhodných zdrojů.

19. 7. 2011
1414

Komentáře