Rockem.cz

Logo kapely: 

Neustále se vyvíjející kapela, která si zaslouží mnohem více pozornosti než se jí bohužel dostává!

   Vždyť Fates Warning také byli těmi, kdo začal, společně s Queensryche a Dream Theater (tehdy ještě fungujících pod názvem Majesty) koketovat s progressive metalem již v letech 80. Jejich přínos tomuto stylu hudby ocenil také bubeník Mike Portnoy (Dream Theater), který v bukletu rozšířené edice alba Awaken the Guardian poznamenal "Fanoušci i kritikové často přisuzují Dream Theater zásluhy za vytváření progresivního metalu koncem 80. a začátkem 90. let, ... pravdou ovšem je, že Fates Warning to dělali léta před námi."

  Já bych diplomaticky doplnil, že již zmíněné koketování s tímto stylem započalo u obou kapel takřka stejně, avšak, co se týče regulérních řadových (studiových) alb, Fates Warning "Snové divadlo" opravdu předběhli. Na světlo světa se probojovala v roce 1982, kdy si ještě chlapci, pod vedením kytaristy a duše kapely, Jima Matheose, který je dodnes mozkem kapely a synonymem pro Fates Warning, říkali Misfit. Brzy se však ze "ztracené existence" stalo Varování osudu, neboli Fates Warning a jejich osudná cesta od power metalu k progressive metalu mohla v roce 1984 začít. První kotuč kapely s názvem Night on Bröcken je čistě power metalovou záležitostí. Vůbec jedno z prvních power metalových alb, společně s další povedenou plackou, Battle Cry, od Los Angeleských Omen. Obě jsou považovány za jedny ze stěžejních pilířů tohoto stylu. Ve stejném duchu, ovlivněném, co do tvrdosti, kapelami Judas Priest a především Iron Maiden, a co do progrese, kapelami typu Rush a Yes, pokračovali Fates Warning také na následujících dvou albech: The Spectre Within (1985) a Awaken The Guardian (1986). Obě se vyznačují ryzím power metalem a jejich hodnocení na všech serverech, věnující se rockové hudbě nejdou pod 90%! Těžko říci, která placka je lepší. Co se ale týče úpsěšnosti, zabodovala až třetí deska Awaken the Guardian, která se umístila v hitparádě Billboard Album Charts na 191. pozici. S úspěchem však přišly změny, které stály místo v kapele kytaristu Victora Arduiniho, ale hlavně skvélého zpěváka Johna Archa, který se již tolik nehodil do změny stylu, inklinujícímu spíše k progressive metalu, který zbytek kapely plánoval. Od té doby se fanoušci kapely rozdělují na dva tábory, kdy jedni, ortodoxnější,, stále i po dvaceti letech, vzívají návratu Johna Archa, druhá skupina je spokejená a fandí nynější progressivní tváři kapely. Za sebe musím říct, že toto handrkování se mě nijak nedotklo. Kapela, dle mého názoru, nemá jediné slabé album a každé z jejich 10 zářezů patří k mým oblíbeným, bez vyjímky. Především tvorba do 94. roku. Nutno dodat, že nově nastoupivší zpěvák Ray Alder nezůstal Johnovi nic dlužen a mnohými je považován za jednoho z nejlepších zpěváků v metalovém žánru vůbec.

   V roce 1988 kapela vydává album No Exit inspirované stejnojmenou hrou napsanou Jeanem Paul Sartrem v roce 1944. Na albu je vidět již velký příklon k progressivní tvorbě, stále však nese velice znatelné power - thrash metalové stopy. Což je typické především pro pvní dvě skladby - Anarchine Divine a Silent Cries. Vrcholem alba je však monumentální, epický, absolutně bezchybný a bezmála 22 minutový epos: The Ivory Gate of Dreams, který dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co kdy kapela vytvořila. Následující fošna, Perfect symmetry, jenž vychází o rok později, se již plně nese na křídlech progressive metalu a kapela šlape jako jeden celistvý orgán, čemuž nasvědčuje i samotný název desky a čemuž také velice napomáhá nový "bicmen" Mark Zonder, který nahradil původního, taktéž skvělého bubeníka Steva Zimmermanna. Kapela je na vrcholu a v roce 1991 vydává další řadovku s názvem Parallels, které je mnohými považováno za jejich absolutní vrchol. Tomu pravděpodobně napamohla obrovsky silná hitovost alba, na kterém se objevují takové kusy a klenoty, jako Eye to eye, Point of View, Leave The Past Behind nebo We Only say Goodbye, které se člověku už při prvním poslechu zavrtají hluboko pod kůži. V roce 1994 vydává kapela album Inside Out, kde kapela pokračuje ve vysoce nastavené laťce a nenechává nikoho na pochybách o svých kvalitách. Na albu není jediná vatovitá skladba. Působí vyspěle a kompaktně. O tři roky později, v roce 1997, kapela vydává své nejprogressivnější album, Pleasant Shade of Grey, které je koncepční a defacto je to jedna dlouhá, bez pár minut hodinu trvající skladba, rozdělená jen na jednotlivé části, které nemají název, nýbrž jsou pouze značeny římskými číslicemi. Album je značně rozporuplné. Pro jedny, jako například v Čechách, na serveru Metalopolis je album vrcholem tvroby kapely. Na zahraničních serverech, který je podstatně více, se hodnocení alba také liší. Dle mého názoru je způsobeno faktem, že pro radikalnější fanoušky, kteří maji více v oblibě ranou tvorbu kapely je toto album, na jejich vkus, již příliš progressivní. Kdežto ti druzí, tíhnoucí k umělečtějšímu pojetí hudby, chápou Pleasant Shade og gray za absolutní "poklad". Kapela ani ke konci století nezahálí a vydává nejrpve svůj první záznam z živého vystoupení, v roce 1998, pod názvem "Still Life" a o dva roky později další desku, nesoucí název "Disconnected" a které pokračuje v zaběhlých "rituálech", okořeněnými novými ingrediencemi v podobě například stále modernějšího zvuku, který ukazuje, že se kapela snaží neustále vyvíjet a posouvat dopředu. V pravidelném intervalu 3-4 let, ustáleném na začátku 90. let, vydává kapela v roce 2004 své jubilejní 10. album, příznačně nazvané "Fates Warning X", kterým také prozatím uzavřela svůj počet zářezů v kolonce studiových nahrávek. Od té doby nabízí fanouškům různé Box sety s reedicemi alb, či alba živá nebo videozáznamy na DVD.

  Myslím ale, že většina fandů této muziky by byla raději, když se páni muzikanti opět sešli ve studiu a potěšili nás další dlouhohrající nahrávkou, kde by ukázali, že i 6 letá pomlka v nahrávání nových věcí, pod logem "Fates Warning" jim neubrala v jejich kreativitě a muzikantském umění. Prozatím se fanoušci hudby Fates Warning mohou utěšovat a vnadit vedlejšimi projekty jejích členů, jako jsou extrémě progressivní OSI, kytaristy Jima Matheose, nebo skvělý progressive - power metal, v podání Redemption a zpěváka Raye Aldera.

Hodnocení alb skupiny:

Night on Bröcken (1984) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 1 hodnotící - 10/10, Encyclopedia Metallum: 6 hod. – 78%, Amazon.com: 6 hodnotících - 4*/5, Sputnikmusic.com: 16 hodnotících - 3 bodu/5, Metal Kingdom.com: 1 hodnotící – 90%, The Metal Observer: 1 recenze – 10/10, Metalreviews.com: 1 recenze - 80/100, Rateyourmusic.com: 268 hodnocení - 3,21 bodu/5.

The Spectre Within (1985) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 2 hodnotící - 7,5/10, Encyclopedia Metallum: 6 hod. – 98%, Amazon.com: 28 hodnotících - 4*/5, Sputnikmusic.com: 23 hodnotících - 4,1 bodu/5, Metal Kingdom.com: 5 hodnotících – 93,2%, The Metal Observer: 1 recenze – 10/10, Rateyourmusic.com: 414 hodnocení - 3,78 bodu/5.

Awaken the Guardian (1986) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 2 hodnotící - 7,5/10, Encyclopedia Metallum: 11 hod. – 93%, Amazon.com: 54 hodnotících - 4,5*/5, Sputnikmusic.com: 52 hodnotících - 4,1 bodu/5, Metal Kingdom.com: 2 hodnotících – 88%, The Metal Observer: 2 recenze – obě 10/10, Metalreviews.com: 1 recenze - 93/100, Rateyourmusic.com: 657 hodnocení - 3,89 bodu/5.

No Exit (1988) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 2 hodnotící - 7,5/10, Encyclopedia Metallum: 5 hod. – 83%, Amazon.com: 5 hodnotících - 4*/5 a 23 hod. - 4,5*/5, Sputnikmusic.com: 59 hodnotících - 4 bodu/5, The Metal Observer: 1 recenze – 9/10, Allmusic: 4*/5, Rateyourmusic.com: 380 hodnocení - 3,58 bodu/5.

Perfect Symmetry (1989) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 1 hodnotící - 10/10, Encyclopedia Metallum: 4 hod. – 86%, Amazon.com: 3 hodnotící - 5*/5 a 18 hod. - 4*/5, Sputnikmusic.com: 53 hodnotících - 4,2 bodu/5, The Metal Observer: 1 recenze – 9/10, Allmusic: 4*/5, Rateyourmusic.com: 385 hodnocení - 3,70 bodu/5.

Parallels (1991) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 1 hodnotící - 10/10, Encyclopedia Metallum: 4 hod. – 84% , Amazon.com: 10 hodnotících - 4,5*/5 a 34 hod. - 4,5*/5, Sputnikmusic.com: 46 hodnotících - 4 bodu/5, The Metal Observer: 2 recenze – jedna 9/10, druhá 10/10, Rateyourmusic.com: 440 hodnocení - 3,74 bodu/5.

Inside Out (1994) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 1 hodnotící - 10/10, Encyclopedia Metallum: 3 hod. – 84%, Amazon.com: 24 hodnotících - 4*/5, Sputnikmusic.com: 24 hodnotících - 3,5 bodu/5, The Metal Observer:1 recenze – 9/10, Rateyourmusic.com: 266 hodnocení - 3,46 bodu/5.

A Pleasant Shade of Gray (1997) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 2 hodnotící - 8/10, Encyclopedia Metallum: 6 hod. – 78%, Amazon.com: 57 hodnotících - 4,5*/5, Sputnikmusic.com: 39 hodnotících - 4,2 bodu/5, Metal Kingdom.com: 1 hodnotících – 84%, The Metal Observer: 1 recenze – 8/10, Rateyourmusic.com: 568 hodnocení - 3,83 bodu/5.

Disconnected (2000) - Hodnocení podle některých serverů: Hard-music-base.net: 2 hodnotící - 8/10, Encyclopedia Metallum: 4 hod. – 83%, Amazon.com: 61 hodnotících - 4,5*/5, Sputnikmusic.com: 4 hodnotících - 3,8 bodu/5, The Metal Observer: 1 recenze – 9/10, Metalreviews.com: 1 recenze - 80/100, Allmusic: 4*/5, Rateyourmusic.com: 402 hodnocení - 3,74 bodu/5.

Fates Warning X (2004) - Hodnocení podle některých serverů: Metalopolis.cz: 9 hodnotícíh – 9,2/10, autor recenze 8,5/10, 3 členové redakce 9,1/10, Hard-music-base.net: 2 hodnotící - 8/10, Encyclopedia Metallum: 6 hod. – 87%, Amazon.com: 45 hodnotících - 4*/5, Sputnikmusic.com: 42 hodnotících - 3,3 bodu/5, The Metal Observer: 2 recenze – jedna 8,5/10 a druhá 5/10, Metalreviews.com: 1 recenze - 86/100, Allmusic: 4*/5, Kerrang!: 4,5*/ 5, Rateyourmusic.com: 315 hodnocení - 3,48 bodu/5.