DVOJREPORTÁŽ: Masters Of Rock 2012 | Rockem.cz

DVOJREPORTÁŽ: Masters Of Rock 2012

zdroj: 
rockem.cz

Rozsáhlá reportáž ze všech 4 dnů jubilejního 10. ročníku festivalu Masters of Rock 2012 z dvou rozdílných pohledů našich redaktorů. Hlavní hvězdou festivalu byl Nightwish, doprovázený Edguy, Sabaton a Within Templation.

Festival Masters of Rock jsme navštívili již po několikáté. Letošní nabitý ročník s sebou přinesl i pár zajímavých novinek, svatbu na pódiu, a také bohužel i špatnou zprávu v podobě tragického úmrtí jednoho účastníka.Tímto reportem se ale chceme poohlédnout za celým festivalovým maratonem v klasické délce čtyř dnů napěchovaných tím nejlepším rockem a metalem.

report Masters of Rock 2012 - úvodník

Nejdříve k novinkám: za největší plus považujeme připojení k akci „čistý festival“, který s sebou přinesl vratné kelímky na pivo. Systém fungoval na jedničku, i když zpočátku měli účastníci strach z této změny. Každé pivo bylo načepováno do vratných, zálohovaných kelímků, které byly označeny logem Gambrinusu. Pro další pivo, každý mohl použít již „svůj“ kelímek, který si koupil za vratnou zálohu 50Kč – samozřejmostí bylo vypláchnutí, nebo bylo možné kelímek vrátit a koupit si pivo do nového.Kelímky byly vyrobeny z odolnějšího plastu s praktickým klipem na zaháknutí. V oběhu byl také limitovaný typ kelímků s logem Masters of Rock, ty však jsou upomínkové a nedaly se vrátit. Věřím, že mobilní bankomaty byly vítanou změnou k lepšímu. Malou novinku přivezl také Gambrinus v podobě stánků s ochuceným pivem a relaxační zónou se sedacími „bobky“. Oproti loňsku byla také posunuta tribuna, tudíž bylo víc místa za zvukařem a tedy i pohodlnější pohyb kolem stage.  

Pohled dvojice Jirka a Janča

Den 1 - report Masters of Rock 2012

Zahájení festivalu proběhlo pod taktovkou Legend (Legendy se vrací), které si přišlo poslechnout a v mém případě i vychutnat, cca 10 tisíc lidí. Kdo již tuto skupinu slyšel, tak ví, že hrají na klasické trampové kytary doprovázené nástrojem Cajon a klávesami. Zazněli nejrůznější hity jako např. Sultan OF Swing (Mark Knopfer),  Highway To Hell (AC/DC), We Will Rock You (Queen), na přání hlavního pořadatele festivalu Jiřího Darona se zavzpomínalo i na loňský ročník skladbou We´re Not Gona Take it (Twisted Sister) a seskupení se také pokusilo vzdělat metalový dav klasikou jako je Šavlový tanec (Aram IIjič Chačaturjan).  Legendy se na zahájení dokonale hodily a rozhodně naladily dav do výborné festivalové nálady.

Slovenská sestava Horkýže Slíže pokračovala v rozehřívání a rozpoutala pěknou divočinu. Zaměřili se na klasický set list proložený nejznámější hity  -  Malá Žužu, Silný Refren a LAG song si, které si s nimi prozpěvovalo hezkých pár tisíc fanoušků.  Vystoupení bylo zakončeno nynějším hitem: Mám piči na lehátku.

Thin Lizzy se na Master přijeli představit z Irska. Myslíme si, že tuto kapelu nemusíme představovat, jelikož již je na rockové scéně velmi dlouho. Předvedli své nejznámější kousky, díky čemuž zaujmuli čestné místo na postu legendy letošního ročníku Masters of Rock. Kapela likérce dopřála starý nefalšovaný Rock’n‘roll, který rozhodně nezněl vůbec špatně.

Čtvrteční post headlinera zaujmula holandská formace Within Temptation.  Jejich vystoupení předcházela velká reorganizace podia, jelikož si s sebou přivezli velkoplošnou projekci, na které se objevil i krátký film Mother Maiden.  Většinou jsme slyšeli skladby z nového alba The Unforgiving, ale ve druhé části 90 minutového koncertu se dostalo i na starší písničky The Heart Of Eyerything,  Stairway To The Skies a Mother Earth. Celý koncert byl ve velmi svěžím duchu, což bylo také hodně znát v nadšené odezvě publika. WT nás mile překvapilo a zahrálo opravdu skvělý koncert.

Denní program ale také doplnily kapely Saltatio Mortis, The Sorrow, Kamelot a Bloodbound. Bohužel se nedá stihnout vše, pokud jste ale na vystoupení byli, můžete se v komentářích podělit o své zážitky.

Den 2 - report Masters of Rock 2012

Páteční den přinesl zpočátku trošku punku z pohledu Visacího Zámku. Davem několikrát zaznělo tolik oblíbené „Punk's not dead, vy volové“ a další hlášky. Play list byl namíchán dokonale, takže fanoušci mohli pět jak staré osvědčené šlágry jako je Traktor nebo také hymnu punku „Známka Punku“. Visáči se jako každým rokem postarali o skvělou atmosféru.

Sirenia se po loňském neuskutečněném koncertě konečně sešla celá, a tak si přítomní, které neodradil vydatný déšť, mohli tuto norskou gothic metalovou sestavu užít konečně naživo. The Other Side, The End Of It All a My Mind´s Eye, to jsou skladby, kterými Ailyn skvělým výkonem přiložila do Vizovického kotle.

Další na programu byla Německá banda z Norimberku – Freedom Call. Tato power metalová partička byla po celé vystoupení velmi vysmátá, asi byli překvapení počtem fanoušků pod stagí. Bylo vidět, že si svůj koncert užívají, publikum svým „Happy metalem“ dostávali do varu, ale ve vymezeném čase bohužel hodně natahovali, díky čemuž se bohužel dostalo na málo skladeb. Pro příklad zahráli: We Are One, Warriors, Hero On Video, The Quest a rozloučili se skladbou Freedom Call. Jak už je u Freedom call zvykem, zahráli skvělý set, který nás jako vždy bavil. Postarali se navíc o super pohodovou atmosféru.

Velmi očekávaný projekt zvaný Unisonic - to je Michael Kiske (ex zpěvák Helloween) a frontman Gamma Ray Kai Michael Hansen (bývalý zakládající člen Helloween).  Unisonic  patřilo dle našeho mínění k jedněm z nejpovedenějších výkonů z celého festivalu. Kiske má prostě úžasný hlas, takže nový singl Unisonic zněl na živo opravdu parádně. Navíc zazněly, jak asi každý očekával, i hity Helloweenu. Hrálo se např. We Rais, Over The Rainbow, I Want Out, Future World, March Of Time, My Sanctuary, ale také pár skladeb z jak staršího, tak i nového alba Unisonic.

I další skupina – power metalový páteční headlinder pochází z Německa, nese název Edguy. Po Unisonic a jejich skvělé show to měl Edguy velmi těžké. Seskupení však dle našeho názoru roli hlavní hvězdy večera nesplnilo. Zpěvu i hudbě nemáme co vytknout, ale koncert nás nebavil, prostě nebylo to ono. Tobias se sice snažil bavit publikum, ale né vždy povedeně. Koncert tradičně prokládal svou ukecaností, čímž dle našeho názoru ubíral na atmosféře.  Set list byl složen rozmanitě, tak byla k slyšení snad nejznámější pecka Lovatory Love Machine nebo Nobody´s Hero, ale také King Of Fools, Save Me, Spooks In The Attic, Robin Hood.

Další páteční kapely, které se předvedly na RONNIE JAMES DIO Stage a nám na ně nezbyly síly: ZakazanÝ ovoce, Ribozyme, Vitacit, Exodus, Pain. Kapela Suicidal Angel nakonec bohužel nevystoupila, jelikož nestihli do Vizovic dorazit včas.

Den 3 - report Masters of Rock 2012

Začali jsme den českým Sebastien a jeho hosty – Ronald Grapow (exHelloween), Apollo Papathanasio (Firewind) a Katie Joanne (Siren´s Cry). Tvorbu skupiny jsme do této doby moc neznali, a proto pro nás bylo jejich vystoupení příjemné překvapení. Zpočátku publikum čítalo pár desítek hlav, ale pěkně se ke konci rozrostlo. Hrálo se z alba Sebastien – Tears Of White Roses.

Po Sebastien došlo na dávku pořádného Grind/Death Metalu. Na pódium vběhly kozlíci z MIlking The Goatmachine a dopřáli publiku pořádný nářez tvrdého metalu. V davu se mohutně pogovalo, tvořily se Moshpity a Wall of death. Všichni příznivci death si přišli na své a koncert se všeobecně hodně líbil.

Dostalo se i na legendu na naší rockové scéně, kapelu Citron. Bohužel zpěvák Standa Hradecký je stále nemocný (tímto mu i my přejeme brzké uzdravení), a tak i ve Vizovicích vystoupil hostující exzpěvák Fany Michalík. Citroni představili své nejúspěšnější album Radegast, které zaznělo úplně celé. Jako bonus jsme si mohli zapět Ocelové Město a Zahradní slavnost, nám i davu však chyběl hit Revizor. I přes to bylo vystoupení hodně povedené, Fany do toho dal vše a ukázal, že stále ještě nezapomněl, jaké to je zpívat v Citrónech. Důkazem toho byla i odezva publika, která byla tradičně hodně pozitivní 

Skupina Arakain letos slaví 30 let na scéně, k jubileu, jak jistě všichni víte, si nadělila tour s Lucií Bílou. Na Masters of Rock si ji kluci přivezli také, za to jim patří naše velké díky. Musíme podotknout, že atmosféra byla báječná, stáli jsme v kotli a náležitě si to užili. Honza Toužimský nejdříve odzpíval sérii starších songů: Gilotina, Kolonie termitů, Nesmíš to vzdát, Kyborg a z novějších Paganini a Marat. Následně už je však na scénu pozvaná „metalová princezna“ Lucie Bílá, která byla přivítána mohutným aplausem. Svoji porci skvělé hudby začala Cournouttem, pokračovalo se Ztrátami a nálezy a Dotyky. Honza se k Lucii přidal na očekávanou Zimní královnu, při které běhal mráz po zádech, společně si dali ještě Tygřici. Slyšet Lucii v netradiční metalové roli na živo je opravdový zážitek, můžeme však doufat, že se bude s Arakainem objevovat častěji. Na závěr je ve zvyku hrát Apage Satanas. Vedle nás kdosi pronesl: „Teď bude nářez“. Kluci se skutečně touto skladbou rozloučili a několika tisícový dav náležitě hlasitě ocenil celou sérii.

Dále následovali oblíbení Finští folk-metaloví Korpiklaani, kterým se bohužel opět nevyhnul déšť, tudíž se opakovala situace z roku 2009. Před stage se sešel opravdu hojný počet lidí, takže byla atmosféra jako vždy fantastická. Songy Vodka a Tequila dav kompletně rozvlnily skákáním a tisíci rukou nad hlavou. Korpíci zahráli jak staré, tak i nové písničky z posledního alba Ukon Wacka. Koncert se jako vždy povedl a všichni se tradičně skvěle pobavili. Na závěr setu se nad stage vyjasnilo a při skladbě Tequila se přes celý obzor objevila krásná duha, která jen dodávala na skvělé atmosféře.

Před sobotním headlinerem ještě vystoupila další Finská kapela, power/speed-metalový Stratovarius. Přivezli již známou desku z roku 2011 Elysium, ze které zahráli Darkest Hours a Under Flaming Skies. Vystoupení pro nás bylo spíše zklamáním, jelikož nemělo energii a tentokrát ani moc nebavilo. Ke konci setu trošku dojem napravili hity Hunting High and Low a skvěle zahranou baladou Forever. Z vystoupení jsme neměli moc dobrý dojem, ale musí se nechat, že se snažili zahrát i starší, ne moc hrané kousky.

Sobotní finskou večerní jízdu zakončoval headliner festivalu – Nightwish. Na tuto hvězdu byla avizovaná velká show, kterou mělo přivést několik kamionů. Plní očekávání jsme čekali, až po vyčerpávajících 45 minutách reorganizace podia vlétnou Nightwish na scénu.

Začali velkolepě písní Storytime z nového alba Imaginaerum, kterou Anette odezpívala na výbornou. Šlo vidět a slyšet, že je psaná Anette na míru. Další skladby byly zvoleny hned pěkně zostra. Po povedeném úvodu přišlo zklamání, znovu to nebylo ono. Hity, které Nightwish proslavily - Wish i Had an Angel a Amaranth už tak dobře nezněly, zněly sice líp, než v roce 2009, ale znovu tomu hodně chybělo. Show byla tvořena zejména ohni a mohutnými kouřovými efekty, které s velkou světelnou show působily úchvatně. Dále se pokračovalo znovu ve znamení alba Imaginaerum, přišly na řadu skladby Scaretale a I Want My Tears Back, které znovu nezněly špatně, na rozdíl od starších songů.

V novějších kouscích bylo hodně znát, že se víc do zpěvu zapojuje Marco, který zpíval skvěle. Z nového alba zaznělo ještě Ghost River, Song of Myself a hit letošního mistroství světa v ledním hokeji Last Ride of the Day, který celé vystoupení zakončoval. Ze starších alb zazněly písně Nemo, Planet hell, Come cover me a Dead to the world. Celkově koncert hodnotíme jako průměr, byl nudný a zpěv Anette nás znovu neohromil. Kapela takového formátu by měla publikum bavit, a ne způsobit hromadný odchod lidí od stage, jako tomu bylo letos. Fanoušky kapely určitě od zážitku neodradí vůbec nic, a ti jediní si vystoupení nejspíše opravdu naplno užili. Dle našeho názoru by se Nightwish už neměl moc soustředit na písně z dob, kdy ještě v kapele zpívala operním hlasem Tarja Turunen, jelikož Anette na to jednoduše nemá hlas a měla by se soustředit spíše na novou éru kapely.

Doporučujeme se podívat na přiložené video ke konci článku, při kterém si můžete udělat o vystoupení Nightwish obrázek sami a napsat nám svůj názor  do komentářů.

Třetí den hráli také: Lady Kate, Odium, Kissin´Dynamite, Firewind a Deathstars, kteří měli dle ohlasů skvělé noční vystoupení .

Den 4 - report Masters of Rock 2012

Na českou Salamandru  jsme dorazili se zpožděním, a tak jsme slyšeli již pouze hymnu Masters – Masters of Rock, na kterou si kapela přizvala pomocníky. Na své Facebookové stránce vyhlásili soutěž o členství ve sboru, který doprovázel kapelu, takže kdokoliv mohl být vybrán a zažít festivalovou atmosféru z pohledu účinkujících.

Další domácí skupinu Škwor si přišel poslechnout pěkný dav lidí. Již jsme zvyklí, že zaručují hudební kvalitu, i tady tomu nebylo jinak. Oceňujeme, že se zbytečně nezdržovalo a jedna skladba střídala druhou ve velmi svižném energickém tempu. Na set list zařadili hlavně nejnovější věci z alba Drsnej kraj např. Kámen, Sama, Rub nebo Líc, Za barevným sklem, Banda komiků, Ty lhát mi smíš, Tak to jsme my, ze starších věcí Nebuď debil (i s ohýnkem, možno vidět ve video galerii), Celebrity, Pohledy studený, Sympaťák, loučili se peckou Sraž nás na kolena. Jako jediná česká kapela měla dokonce show proloženou ohnivými efekty, což dodávalo už tak dokonalé atmosféře.

Doga uzavřela představení České scény na Masters of rock. IZZI umí velmi dobře pracovat s publikem a proto být přímo v kotli stálo za to. Jak řekl: „Byl jsem tu ve čtvrtek, vy jste tu byli. Jsem tu teď a vy jste tu taky. Jste magoři“. Takto ocenil velmi slušnou základnu fanoušků pod stagí. Z jeho strany nechyběly ani hlášky typu: „Jste tady, tak kur.. jste tady?“ Pokaždé se mu dostalo náležité odpovědi. Koncert byl složen ze starších i nových věcí, takže jsme mohli pět (což IZZI ba dokonce „vyžadoval“) songy typu: Nejsi nevinná, Fuckermann, Holky v rozkvětu, Geny, Nikdy, Jsem trochu divnej, Když chlapi tančí, Já se na to (při tomto songu na nás Doga ze stage poházela kopu toaletního papíru), Holka samosexuál, Nejsem rozumnej, Laně jdou, Prokletí a pecka Poletuju vše završila.

Švýcarská hard rocková kapela Gotthard nám připravil menší šok - velmi příjemný. Původní plán zněl tuto kapelu vyslechnout z tribuny, nakonec jsme se ocitli v docela slušném kotli, protože nový zpěváka Nick Maeder tak nějak táhnul blíže. Celý koncert byl velmi energický, Nick dokáže pobavit publikum a naladit na „stejnou vlnu“. K vytvoření atmosféry nepotřebovali žádné pyrotechnické efekty, přesto byla velká show.  Na pomyslném žebříčku toho nejlepšího z jubilejního Masters of Rock by byli hodně vysoko, ba dokonce mezi první pětkou, jelikož jsme nikde nenašli žádnou chybičku, zpěv na jedničku, zahrané bylo vše skvostně a zvuk luxus. Oceňujeme, že nezapomněli na zakládajícího člena formace zpěváka Steva Lee a vzdali mu hold písní One Life, ONe Soul – skvěle zahraná. Dále se hráli věci z nového alba Firebirth – Starlight, Remember It´s Me, Right On, ale i  starší kousky např.: Gone Too Far, Master of IIIusion, Hush, Sister Moon, Dream On a konečná Anytime Anywhere.

Následoval koncert Iron Maiden v podání jejich exfrontmana Paula Di'Anna, který v Iron Maiden účinkoval v letech 1978-1981. Se svou kapelou zahrál kvalitní heavy metalový set tvořený výhradně songy IM - Running Free, Phantom of the Opera, Wrathchild, Prowler, Murders in the Rue Morgue, Genghis Khan, Remember Tomorrow, Charlotte the Harlot, Killers, Transylvania, které občas byly proloženy jeho vlastní tvorbou. Koncert zněl hodně dobře, určitě se líbil hodně lidem.

Vrcholem letošního Masters of Rock bylo vystoupení obměněné Švédské smečky Sabaton, kteří přivezli na Masters představit své nedávno vydané album Carolus Rex. Změna sestavy nebyla na vystoupení vůbec znát, jen občas zamrzí klávesy spuštěné na playback. Atmosféra byla jak už je to v ČR u Sabaton zvykem, dechberoucí. Od chvíle, kdy Joakim vlítl na pódium, až do chvíle, kdy se s davem loučil, byly neustále nad hlavou tisíce rukou. Po odehrání každé písničky se skandovalo „Sabaton, Sabaton!“, což jen již tak skvělé atmosféře ještě přidávalo. Dle našeho názoru se jednalo o jednu z nejlepších atmosfér festivalu vůbec.

Jako intro znělo areálem likérky The Final Countdown od skupiny Europe, který se prozpěvovala většina publika. Následně se již ozvalo známé „We are Sabaton and this is Ghost Divison!“ a před stage vypuklo peklo. Celkem Sabaton zahrál 2 skladby z nového alba - Gott Mit Uns a Carolus Rex + dalších 14 skladeb, z čehož byla jedna věnována speciálně českým fanouškům a byla napsána o osudech českého vojáka Karla Janouška - Far From The Fame. Celý set byl zakončen písní Metal Crüe. Koncert Joakim prokládal různými vtipy, proběhlo klasické skandování „Ještě jedno pivo!“ a také představení nových členů kapely. Koncert bych hodnotil jako jeden z nejlepších, atmosféra neměla chybu a show byla také skvělá, nechyběly ohně, a také déšť jisker ze střechy stage.

Koncert Sabaton byl skvělou tečkou za vynikajícím 10. ročníkem Masters of Rock. Na 11. ročníku Maters of Rock 2013 ahoj!

 

Pohled redaktorky mySaints

Den 1 - report Masters of Rock 2012

The Sorrow se hodně obávali, jak je publikum Masters of Rock přijme. Přece jenom většina účastníků byla odchována na power metalu a metalcorových partiček se na Masters objevilo pomálu. The Sorrow ovšem byli nadšení, stejně tak jako diváci z jejich brutální a extrémně povzbuzující muziky. Spousta lidí si je ještě dlouho po vystoupení chválila.

Po nich přišla banda, která je na festivalech hodně oblíbená a lidé hlášky zpěváka opakují do omrzení. Slovenská partička Horkýže Slíže všechny pobavila, jak už je u nich zvykem. Jejich "kontiňů, kontiňů" se pak sem tam vznášelo v davu až do konce festivalu. V setlistu samozřejmě nemohly chybět největší hity jako "Malá Žužu", "LAG song" , "Bernardýn" nebo "Silný refrén".

Kamelot přijeli na Masters představit svého nového zpěváka, Švéda Tommyho Karevika. V roce 2011 skupinu opustil její dlouholetý člen, norský zpěvák Roy Khan a 22. června pak bylo oznámeno jméno nového zpěváka, který je také členem švédské skupiny Seventh Wonder. První vystoupení právě s Karevikem se odehrálo na Masters of Rock a rozhodně překonalo očekávání. Příjemně oblačné počasí dodalo temným podtónům hudby Kamelot působivou atmosféru, stejně tak jako dštící ohně, kouřové efekty a samozřejmě také krásná Elize Ryd v pozadí, která si s Tommym pak zazpívala i duet. Během koncertu zazněli hity jako "Forever", "Necropolis", "Ghost Opera", "The Haunting" nebo "March of Memphisto". Tommy se ukázal jako ideální volba pro náhradu Roye, nejen pro to, že má hodně podobný hlas a zpívá čistě, ale také z něj čiší sebevědomí a nebojácnost před publikem, které jistě získal účinkováním v domovské kapele Seventh Wonder.

Poté se pódium začalo připravovat na příchod legendární irské hard rockové kapely Thin Lizzy. Areálem se přes hodinu rozléhal poctivý hard rock, který vracel diváky zpátky do 70.let. A i když členové kapely již před nějakou dobou překročili hranici věku, které se říká mládí, na pódiu to pořád válejí slušně. Kytaristé se snažili více než zpěvák, který totálně zapomněl na komunikaci. Ovšem dav si s nadšením zaskotačil na klasický rock a zazpíval si "Jailbreak", "Whiskey in the Jar" nebo nakonec i "Boys are Back in Town".

Holandští symfonic metalisté Within Temptation s sebou přivezli i velkou obrazovku, kde se promítaly jak krátké filmy, které byly natočeny k poslednímu albu The Unforgiving, tak videoklipy. Show začínala stejně jako v říjnu v Praze, tedy promítnutím trochu hororového šotu Mother Maiden, pak přišly na řadu skladby z nejnovější desky, mezi nimi "Shot in the Dark", "Faster", "In the Middle of the Night", "Sineád" nebo "Fire and Ice", stejně tak se dostalo na osvědčené koncertní pecky "Stand My Ground", "Angels", "Ice Queen" či "What Have You Done". Zpěvačka Sharon 12. července slavila své 38. narozeniny – ovšem v jejích půvabných bílých šatech by ji spousta lidí odhadovala minimálně 10 let méně. Na konci jí celý dav zazpíval Happy Birthday a od pořadatelů také dostala velikou kytici, kterou pak šťastná a červenající se Sharon hodila do publika.

 

Den 2 - report Masters of Rock 2012

Když nás čtvrtek obdaroval perfektním počasím, pátek 13. se rozhodl trochu jinak. Již od rána silně poprchávalo, celý areál najednou nebyl zaplněný černou, ale barevnými pláštěnkami a deštníky. A nepřestalo až do večera.

Po čtvrtečním vystoupením Within Temptation se před mikrofonem předvedla další zpěvačka – Ailyn ze Sirenie. Stejně jako Sharon zpívala čistě, ovšem na rozdíl od ní má Ailyn mnohem chladnější, méně procítěný a barvitý hlas. Koncertu norských symfonických metalistů dodával grády hlavně growling, troufám si tvrdit, že také krása zpěvačky, na kterou se přišlo podívat mužské osazenstvo. Fanoušky jistě potěšili odehrané skladby, mezi nimi "The Other Side", "My Mind’s Eye" či "The End of it All". Rozhodně slušné vystoupení, jen já jsem Sirenii nikdy moc neholdovala.

Kolem páté hodiny jsem si odskočila podívat se na chvíli na druhou (tedy Alfedus music) stage, kde hráli britští Neonfly. Žánrové škatulky hlásí, že jejich stylem je power metal, ovšem rozhodně jsou šmrncnutí ještě hard rockem a nějaký ten glam by se tam taky našel. Neonfly si vystoupení evidentně užívali, i když přihlížejících bylo pomálu kvůli deštivému počasí. Ovšem co se týče komunikace a nadšení, velké kapely by se od těchto nováčků mohli co učit.

Němečtí Freedom Call přivezli do Vizovic nálož ryzího power metalu, rychlosti, dravosti, ale také dobré nálady. Zahráli "Rockstars", "United Alliance", "Power and Glory" nebo "Tears in Babylon", tedy klasický set, kterým vždy potěší své fanoušky.

Během vystoupení trash metalistů Exodus se pod pódiem strhlo opravdové peklo, kde se lidé zběsile vařili v kotli. Publikum Masters of Rock je sice založeno spíše melodičtěji, ale koncert Exodus byl pro mnohé jedním z nejlepších z celého festivalu – hudba je brutální, jako stvořená k pogování, zpěvák umí lidi povzbudit a přinutit je chovat se nespoutaně.

Po extrémních Exodus opět přišlo zmírnění, nastoupila německá hard rocková super skupina Unisonic. Při vystoupení se vyvolávalo jméno jak Michaela Kiskeho, zakládajícího člena Helloween, také pak jméno Kaie Hansena z Gamma Ray. Kiskeho hlas zněl místy až moc přiškrceně, nějaká komunikace s publikem také moc neprobíhala, rozhodně jsem od takové supergroup čekala více. Ovšem fanoušci jak Gamma Ray, Helloween i samozřejmě Unisonic mohli být spokojení při zpívání "March of Time", "I Want Out" nebo "Future World".

Koncert Edguy byl jedním slovem slast. Mám ráda komunikaci s publikem a Tobias Sammet je v této disciplíně rozhodně jedním z nejlepších a nejvtipnějších: „Tato píseň bude o nejvíc důležité věci na světě….o mně!“ Stejně tak je dobrý i ve zpěvu a celkově ve svém pódiovém vystupování. Diváci za jeho povzbuzování řvali, zpívali a skákali jak na nové skladby z alba Age of the Joker, tak na starší pecky jako "King of Fools", "Lavatory Love Machine", "Ministry of Saints" nebo "Spooks in the Attic". Při sladké "Save Me" alias "Shave Me" se rozsvítily tisíce zapalovačů a člověk si mohl užít i romantičtější stránku Edguy. Pro mě rozhodně jedno z nejlepších vystoupení letošního ročníku, i když jsem si vědoma, že mnozí viděli Edguy i Avantasii na MoRu již několikrát, tudíž je Tobias neměl čím překvapit a vystoupení se jim zdálo nudné.

Pain si vybrali Masters jako místo natáčení svého nového live DVD. Bylo to vidět jak na zpěvákovi Peteru Tägtgrenovi, který od posledního říjnového koncertu v Česku zhubl a na natáčení se vyšvihl, tak i diváci si byli vědomi, že musí Česku udělat ve světě reklamu a dokázat, že i malý státeček má početné metalové fanoušky, kteří umějí být pořádně hluční. Hutné industrialové tóny se vznášely nad areálem a bylo opravdu vidět, že kapela ze sebe dostává to nejlepší. Stejně tak musím pochválit i celý dav, který neustále řval, pískal a prostě se snažil, aby Pain nelitovali, že si k natáčení DVD vybrali právě Česko. Na skladby "Dirty Woman", "Great Pretender", "Shut Your Mouth", "On and On" všichni házeli hlavami jak vyšinutí a celá kapela snad musela být spokojená. Stejně jako já (a doufám, že i většina ostatních) s Pain – více než na říjnovém koncertu v MoR Café, kde byl příšerný zvuk a zpěvák tam vypadal jako pupkatý pantáta, který si odběhnul od televize.

 

Den 3 - report Masters of Rock 2012

Sobotní počasí bylo dost nevyzpytatelné. Sice nepršelo non-stop, ale obloha vypadala všelijak a pokud jste nestrávili celý den ve stanu, suchý jste rozhodně neodcházeli.

Čeští metaloví matadoři Citron předvedli show, která se na ně sluší a patří. Hlavně chlapi si při jejich vystoupení přišli na své, když na pódium přišly i dvě mladé blondýnky a předvedly poloviční striptýz. To pak bylo veselo nejen u hlavní stage, ale i ve všech stanech, kde se promítalo.

Kissin‘ Dynamite je parta pěti německých mladíků (kterým je všem mezi 19-20 lety), na kterých je hned na první pohled znát, kdo je jejich vzorem a jaký styl hrají. I intro napovídalo mnohé – Girls, Girls, Girls od Mötley Crüe. Jsem ráda, že pořadatelé přivezli na hlavní stage opět pořádný glam metal. Kluci nehrají dlouho, ale není to na nich znát. Blonďatý zpěvák zpíval výborně, dokázal nabudit diváky, aby řvali a z jeho pohledu bylo znát, že si takové odezvy a tak početného publika dokáže vážit. Do Vizovic přijeli představit své třetí album Money, Sex & Power a rozhodně zde získali pár dalších fanoušků.

Na společné vystoupení Arakain s Lucií Bílou k příležitosti oslav 30. výročí se přišlo podívat maximum lidí, i když byly teprve čtyři hodiny odpoledne. Nejprve zpíval Jan Toužimský sám hity "Gilotina" nebo "Cesta", později se k němu přidala i Lucka Bílá, které to neuvěřitelně slušelo. Nemůžu si pomoci, ale rocková móda i rockové písničky se k Lucce hodí prostě nejvíc. Když zpívá Most přes minulost, tak dobré, ale při "Cornouto" vás prostě dočista odstřelí. Sice jsem od ní čekala trochu víc nadšení, ale ona je prostě na davy zvyklá, takže si odzpívala svých pár písniček, poděkovala, objala se se členy kapely a zase odešla.

U řeckých Firewind se křik trochu ztišil, i když se spousta lidí přišla podívat na kytaristu Guse G., který mimo jeho domovskou kapelu hraje i s Ozzym Osbournem. Abych řekla pravdu, tato kapela mě příliš nezaujala, protože nejsem milovník takových hlasů, který má zpěvák Apollo Papathanasio, místy mu to i ulítlo, někde nezvládl výšky. Ovšem celkově je kapela sympatická, koncert si užívala, takže fanoušci si určitě přišli na své.

S příchodem folk metalistů Korpiklaani začal sobotní finský blok. Korpiklaani na Masters of Rock jezdí skoro každé dva roky a vystoupení jsou pokaždé stejná, člověk už neví, co k tomu říct. Spousta mikrofonů, spousta nástrojů, finština a lesní banda. Na "Beer Beer" a "Vodka" se už chytají i lidé, kteří Korpiklaani doma ani neposlouchají. Dále zazněly skladby jako "Vaarinpolkka", "Viima" či "Juodaan viina". A kotel byl opět pořádný.

S druhou finskou kapelou sobotního večera – Stratovarius – se opět vracíme k melodickému power metalu. Tedy nejdříve mě kapela nevědomky pobavila, když jsem četla její zkomolené jméno v programu – Startovarius. Až jednou bude program bez blbých překlepů, zahraju editorům na pódiu oslavnou ódu – ovšem to sem nepatří. Stratovarius zahráli dobrý set, fanoušci se dočkali svých hitů i skvělého bubenického sóla Rolfa Pilveho. Ke konci bylo na divácích v předních řadách vidět, že již čekají na headlinery Nightwish. Skalní fanoušci dokázali vystát vpředu ďůlek již od prvních kapel, což znamená nějakých 17 hodin na jednom místě.

I když to měla být festivalová megashow, Nightwish si s sebou nepřivezli ani velkoplošnou obrazovku, ani obrovský závěs, které měli v dubnu v Praze. Což znamená, že „megashow“ znamenala ohně a pár prskavek. A i když Anette v Praze vypadala opravdu skvěle, ve Vizovicích mi připadala jako usedlá učitelka. Už zase ztrácí svůj metalový šmrnc. To by k negativům bylo asi vše. Myslím, že Anette si aspoň u části publika vylepšila reputaci, kterou získala na MoRu 2009, kdy zpívala příšerně. Nové songy "I Want My Tears Back", "Storytime", "Song of Myself" nebo "Ghost River" bych hodnotila tak za 1-, když už jsme u té školy. Překvapivě zaznělo i dost skladeb od Tarji, což vyčítám hlavně klukům, kteří ji do nich určitě tlačí, i když to pak nezní nejlépe. "Nemo" je samozřejmostí, "Planet Hell" v pořádku, ale proč vytahovat třeba "Come Cover Me", když Anette může zpívat z Dark Passion Play nejenom "Amaranth", ale taky Bye Bye Beautiful či skvělou Saharu. Na dvě poslední zmiňované se samozřejmě nedostalo, místo nich mají místo staré Tarjiny hity, které Anette neutáhne. Ke cti kapely pak musím dodat, že vystoupení jelo v neustálém rychlém tempu, nezastavovalo se ani na jeden akustický set či pomalou písničku. Komunikace byla, k mému překvapení, hlavně ze strany Anette, i když Praze se o ni s radostí staral Marco. Set byl pak zakončen skladbou "Last Ride of the Day" a bylo vidět, že tentokrát i Tuomas odcházel s úsměvem na tváři, žádné trapné výkřiku typu „Tarja“ poslouchat nemusel.

Večer ještě zdaleka nekončil. Nightwish dav rozproudili, vzali nás za hranice lidské fantazie, do Imaginéria a švédští industrial gotičtí Deathstars nás pak přišli seznámit s temnotou. Zpěvák Whiplasher i všichni členové kapely umí hrát roli démonických vůdců dokonale, žádné úsměvy, jen ryzí atmosféra temnoty, krve a sexuální touhy. Zpěvák dokáže udržet svůj hluboký hlas i naživo, takže zní jako z nahrávky, jen to frázování mu někdy trochu uklouzlo. Dav se dočkal spousty starších skladeb jako "New Dead Nation" nebo "Revolution Exodus", tak i songů z poslední desky – například "Death Dies Hard", "Blood Stains Blond" i nejnovější písně "M.E.T.A.L". Perfektní tečka na závěr sobotního večera.

 

Den 4 - report Masters of Rock 2012

Paul di‘ Anno působil v letech 1978-1981 v Iron Maiden a jeho koncert ve Vizovicích představovala hlavně tvorba z tohoto období plus nějaké ty skladby ze sólové tvorby. Jeho tradiční heavy metalový set mě nijak neuhranul.

Když jsem uviděla Tiamat, musela jsem se usmát, protože zpěvák ve svém zeleném kloboučku vypadal jako by si zrovna odskočil z rybářského závodu. Ovšem proti jeho výkonu nic nemám, všechny skladby odezpíval slušně, i když kapela na mě působila prazvláštním dojmem.

Kamelot nebyli jediní, kdo na festival přijeli představit nového zpěváka. A i u Gotthard to dopadlo výborně. Jako by na pódiu zpíval sám tragicky zesnulý Steve Lee – a ani kapela se netají s tím, že jako náhradu za zpěváka chtěli někoho s velmi podobným hlasem. A to se jim u Nicka Maedera povedlo. Vystoupení Gotthard bylo výborné, nový zpěvák se nestyděl, zpíval krásně čistě, komunikoval, tak by to mělo vypadat. Kapela zahrála jak staré skladby "One Life One Soul" nebo "Gone Too Far", tak také skladby z nové desky, která vyšla v červnu - "Remember It’s Me" či "Starlight".

Arch Enemy opět vytvořili pod pódiem slušný kotel. Zpěvačka Angela komunikovala, bylo vidět, že vystoupení ji i celou kapelu baví. Na bočním promítacím plátně se tentokrát promítali krátké šoty a také části textů skladeb, takže si člověk mohl s Angelou i zařvat, což oceňuji. Setlist pak tvořily jak starší skladby, tak nové z alba Khaos Legions, například "No Gods No Masters", "Yesterday is Dead and Gone" nebo "Bloodstained Cross".

Koncert švédských Sabaton byl tentokrát velice dobře zvoleným zakončením celého festivalu, na rozdíl od loňských Tří sester. Jak mnozí vědí, matka zpěváka Joakima je Češka, proto nás samozřejmě přivítal česky. Pak jsme se dozvěděli, že umí říct i „český holky“ nebo „ještě jedno pivo“. To druhé pak řval celý dav a Joachim měl na pódiu málem záchvat smíchu. Vystoupení bych označila jako nejlepší z celého festivalu, protože zaprvé Joachim je skvělý bavič, komunikuje s publikem, směje se a i se skoro celou novou sestavou Sabaton si koncert užíval na 100%. Zadruhé zazněla spousta skvělých skladeb z celé jejich tvorby, i ty nejnovější a hlavně jsme v premiéře slyšeli zbrusu novou skladbu, která byla složena právě pro Masters of Rock a české fanoušky "Far From Fame", pojednávající o českém letci Karlu Janouškovi. Trapné jen bylo, když se na stagi vyhlašoval vítěz 10 000 Kč, pořadetelé to měli udělat před koncertem. Ovšem Joakim to dokázal zachránit svým humorem, díky bohu. Úžasný koncert na závěr!

10. ročník Masters of Rock se vyvedl. Nějaké připomínky bych opět měla, například zvuk se dolaďoval ještě při prvních skladbách, občas zase vypadl mikrofon, jak je už zvykem. Osvětlovač se někdy zbláznil a svítil lidem přímo do očí, ale to už jsou takové detaily. Hlavní je vidět skvělé kapely, srdcovky, které toužíte spatřit a hlavně uslyšet už několik let a užít si tu správnou vizovickou atmosféru!

Na závěr bychom jen rádi dodali - diskutujte a piště nám své názory o letošním ročníku do komentářů :)

18. 7. 2012
2859

Komentáře