Dvojrecenze: Nightwish - Imaginaerum | Rockem.cz

Dvojrecenze: Nightwish - Imaginaerum

zdroj: 
nuclearblast.de

Konceptuální album a filmový muzikál, jenž se stane dalším milníkem v historii, nejen metalové, hudby – tento slib dal frontman finské metalové ikony Tuomas Holopainen svým fanouškům. První část (tedy deska) je předmětem této“ dvojrecenze“.

Úvodem

Před samotným hodnocením nelze jinak, než nejprve definovat cílovou skupinu fanoušků. Pomineme-li skalní fanoušky Nightwish, pak rozhodující prvek pro celkový výsledek subjektivního hodnocení spatřuji v postoji k melancholickým textům plným různých metafor. Máte-li podobný styl v oblibě asi jako jelen loveckou sezónu, pak vynecháním Imaginaera se váš svět rozhodně nezhroutí. My ostatní se můžeme těšit na zážitek, jenž má být okořeněn filmem.

Jenže právě očekávání filmu mě neustále provázelo během poslechu alba. Těžko ovšem říci, zda neustálý pocit spíše celkovému dojmu škodil, či naopak prospěl celkovému pohledu. Na jedné straně jsem neustále přemýšlel, jakým směrem se příběh mezi jednotlivými písněmi může ubírat, což mě vtáhlo do alba mnohem hlouběji. Na té druhé jsem se ale neubránil myšlenkám, že finální produkt na mě čeká až na jaře a toto není klasická řadová deska, nýbrž spíše jakési preview a předvoj něčeho daleko většího.

Síla inspirace

U očekávaného filmu pár slovy ještě zůstaneme. Sama kapela uvádí, že inspiraci pro tento snímek čerpala především ze surrealistických myšlenek, zejména pak Salvadora Dalího či Tima Burtona. Kdo zhlédl videoklip k písni Storytime, pak může potvrdit, že skupina „kupodivu“ nelhala.  Surrealisté ovšem v inspiraci Tuomase Holopainena nezůstali osamoceni. Vezmeme-li teď v úvahu pouze album, pak stylů slyšíme daleko více: Od řízné „sypačky“, přes píseň, kterou bychom očekávali spíš někde v repertoáru Diablo Swing Orchestra, skladbu, u níž by si Michael Flatley mohl střihnout pár parádiček, klasikou pomalou a procítěnou „kytarovku (skladba The Crow, the Owl and the Dove je dílem Marca), až po monstrózní atmosférickou hudbu, která jakoby vypadla z dílny Hanse Zimmera. Tady mi chybí nějaký jednoznačný koncept (i přesto, že na předchozím albu podobná různorodost fungovala docela dobře, přece jenom teď tu máme příběh jednoho muže), ale na druhou stranu se do mysli vkrádá opět alarm: „Film, film, film a film.“ Jak se asi bude měnit celá dějová linka, proč takové nuance a mají vůbec hlubší smysl?

Zpěv

Zůstanu-li chvíli u zvuku, pak se ještě krátce zmíním o úloze Anette. Dle mého názoru je hlas této zpěvačky daleko lépe využit než v Dark Passion Play, neboť místy umí být děsivý, jinde zase něžně pohladí a i s charismatickým vokálem Marca funguje velice dobře. Zatvrzelí a neústupní fanoušci staré éry mě teď mohou začít kamenovat a následně hanobit moji mrtvolu, ale poprvé jsem si řekl, že jsem skutečně rád, že Anette působí v Nightwish.

 Holopainenova poezie 

Zvuková strohost Imaginaeru naštěstí chybí a skladby působí jako jisté vylepšení prostých nápadů do úplně jiné roviny. Přesto ve zvukové rozmanitosti nevidím hlavní sílu alba. Kromě hudebního nadání se totiž Tuomas může honosit titulem Pan Básník! Při bližším poslechu textů se člověk ocitá na místě jako vystřiženém z Alenky v říši divů, ve světě plném metafor a svým způsobem zvláštně krásných obratů. To rozhodně přičítá spoustu bodů na konto Imaginaera. A nejedná se pouze o pár písní, ale skutečně excelentním textem se může chlubit snad každá píseň. Tady nelze jinak než se hluboce poklonit a doufat, že Tuomase múzy jen tak neopustí a budou ho zásobovat dále svými polibky.

Podtrženo, sečteno

Pokud bych před recenzí dostal pouze informaci, že se jedná o konceptuální album, pak bych ve zkratce řekl, že se zrodil jakýsi mišmaš se skvělými texty, kvalitní zvukovou stopou, posouvající relativně jednoduché nápady na jinou, vyšší úroveň a Imaginaerum jsem si rozhodně užil, ačkoliv se ke mně dostala i alba, jež mě nadchla více. Hodnocení by se pohybovalo, i díky mé náročnosti na instituci jména Nightwish, někde kolem 8,5/10, 85% či 4 z 5 hvězdiček, záleží na tom, jaký způsob preferujete.  Ale protože nesedím v holobytu bez přístupu k internetu a rozhodně mi zprávy o budoucím snímku neunikly, pak musím konstatovat, že se na něj těším mnohem více než před tím. Nicméně takto hodnocení končí. Zkrátka to hlavní teprve očekávám na jaře.

 

Druhý pohled, který se ovšem příliš neliší od toho prvního

Šárka alias mySaints

Jednoznačně komplikované, místy až přeplácané, rozhodně filmové album. Komplikovaně působí celý příběh, který si zatím jen představujeme za tóny a slovy, všechny emoce, které se v nás při poslechu alba střídají. Nejdříve si připadáme jako v pohádce, připomínáme si své krásné dětství, poté se na nás valí všechny noční můry o čarodějnicích, rozbouřených vodách a hrozitánských klaunech. V další skladbě se ocitáme v zakouřeném kabaretu, klidně plujeme po moři, dýcháme vůni dálek, věčnosti,  náhle jedeme na horské dráze, která ne a ne zastavit. Při poslechu pociťujeme strach, lásku, smutek, zoufalství, naději. Tuomas nás nechává prožít všechny emoce, které nás provázejí životem a pro které má cenu žít. V tom spatřuji výjimečnost celého alba, které není jen o melodiích, ale především o příběhu a emocích. Posluchač si odnese neuvěřitelný zážitek, v lepším případě se i zamyslí nad vším dobrým i zlým, co mu život přinesl.

Pokud se zaměříme na melodie, Imaginaerum na mě chvilkami působí přeplácaně. Některé skladby jsou až zbytečné, co se týká alba. Ve filmu mají jistě svou roli, ve které perfektně dokreslují atmosféru. Jedná se především o Arabesque, která nejvíc působí jako soundtrack. Hádám, že poslední skladbu Imaginaerum  uslyšíme při závěrečných titulkách filmu. Na albu působí opět navíc. Kdo potřebuje slyšet všechny melodie na albu vměstnané do jedné? Jedině o  Taikatalvi se dá mluvit jako o vystihující skladbě bez vokálů Marca nebo Anette, kde na nás hned ze začátku dýchne melancholická nálada finské zimy a jemně nás popostrčí do atmosféry celého alba.

Uceleně působí Storytime, dobře zvolený singl, který nás nadchne svou melodií a refrén si budeme zpívat ještě pár dní po poslechu.  Podobně vystavěným songem je i Last Ride of the Day. Pokud se potopíme do vod Ghost River, najdeme metalovější zvuk i děsivé vokály jak Marca, tak Anette, která na albu působí mnohem vyzráleji a sebejistěji než na Dark Passion Play. I Want My Tears Back je skvělá koncertní skákačka s chytlavým refrénem, snadno zapamatovatelná díky spojení metalových riffů s irskými prvky (i když hobití tleskání jako vystřižené z Pána prstenů je na mě už možná trochu moc). Song of Myself by také působila uceleně, kdybychom vynechali whitmanovskou báseň. Neříkám, že by tam být vůbec neměla, jen bych skladbu rozdělila na dva svébytně si žijící útvary. Scaretale je pak jednou z těch písní, kdy se zaměřuji především na film. Anette působí děsivě, stejně tak i cirkusový projev Marca, ovšem jsem si jistá, že do filmu zapadne skladba mnohem lépe.

Samostatnou kapitolou jsou pomalejší skladby, které (bohužel) tvoří podstatnou část alba. Fanoušci metalových Nightwish tím jistě potěšeni nebudou. Sice se jedná o skladby prvotřídní, různorodé i melancholické s geniálními básnickými texty Tuomase, ale na album Nightwish je jich poměrně dost. Mezi kabaretní písní šmrncnuté do jazzu Slow, Love, Slow, irskou koledou (což nemyslím špatně, skladba má až krásně zamilovanou smutnou atmosféru) Turn Loose the Mermaids se vyjímá Marcova balada The Crow, The Owl And The Dove, jejíž krásnou všeprostupující melodií se dá nechat lehce unášet. Nepochopitelné je pro mě pouze přidání třetího vokálu ke konci – na něm můžu jen doložit své tvrzení o občasné přeplácanosti.

I přes všechny kladné body na mě deska působí stále spíše jako soundtrack, ovšem k velmi nápaditému, emocionálnímu filmu s krásným příběhem. Doufám, že příští rok se to jen potvrdí. Po poslechu se na film těším mnohem víc, ale jako ucelené, přelomové album na mě Imaginaerum zkrátka nepůsobí. Pár skladeb si ovšem rozhodně můžu zařadit do svého „Top listu“ a stejně jako Rohy se hluboce klaním skladatelskému umu Tuomase Holopainena a jeho básnickým múzám.

 

Tracklist

  1. Taikatalvi
  2. Storytime
  3. Ghost River
  4. Slow, Love, Slow
  5. I Want My Tears Back
  6. Scaretale
  7. Arabesque
  8. Turn Loose The Mermaids
  9. Rest Calm
  10. The Crow, The Owl And The Dove
  11. Last Ride Of The Day
  12. Song Of Myself
  13. Imaginaerum
6. 12. 2011
1576

Přečtěte si ještě

24. červen - 24. 6. 2011

Komentáře